Zimní výstup na Klíč a cesta do Krásné Lípy

Už dlouho jsem chtěl vylézt na Klíč - vrchol v Lužických horách. Vždy když jsem jel někde kolem, upoutal mou pozornost svým špičatým vzhledem. Tuto neděli jsem ráno vyrazil vlakem v 6:44 z Krásné Lípy do Svoru. Z nádraží jsem se vydal po červené turistické stezce a kolem osmé jsem se vyšplhal na vrchol. Ten den jsem šel na vrchol pravděpodobně jako první, na spoustě míst byla cesta zavátá sněhem a stopy nešly vidět. Cestou nahoru jsem měl místy dost obavy, protože byly teploty pod -10°C a hodně foukalo. Stromy se v tom mrazu a větru houpaly a přitom se ozývalo hlasité praskání. Místy jsem do kopce běžel. To jsem ještě netušil, že to bude podobně i po zbytek této tůry 🙂

Na vrcholku to vypadlo zajímavě. Sníh, mráz a silný vítr utvářel krásnou atmosféru, užíval jsem si to. Bohužel vrchol byl v mracích a výhled byl minimální. Myslel jsem, že z toho vrcholu se mi nepodaří udělat kloudnou fotku. A to jsem po dlouhé době tahal sebou velký foťák. Pak na chvilku vylezlo slunce z poza mraků a mě se naskytl krásný výhled. Rychle jsem fotil, každou sekundu to vypadalo jinak. Strávil jsem nahoře celkem dlouho, ale pak už jsem začal mrznout, tak jsem sbalil věci a utíkal dolů. Někde pod vrcholem jsem potkal dva další návštěvníky, tak jsem jim popřál ať mají lepší výhled než já.

Dolů jsem šel kousek po červené stezce a pak se napojil na modrou trasu E10 a vyrazil směrem na Novou Huť. Zastavil jsem se na chvíli u odpočívadla “Pod Klíčem”, kde jsem si uvařil kafe a dal rychlou snídani. To jsem ještě nevěděl, že to bude jediná zastávka po zbytek dne 🙂 Na trase byla upravená běžkařská dráha, šel jsem mimo stopu a místy to bylo dost náročné se brodit závějema. Brzo jsem pochopil, že nemám nejvhodnější výbavu do takových podmínek, brzo jsem měl boty plné vody z toho jak mi padal sníh do bot. Naštěstí jsem měl dobré ponožky z merino vlny, takže chodidla sice mokré, ale relativně v teple 🙂 Na Nové huti ve mě svitla naděje, že se pomaličku blížím k té naší části Lužických hor a že to budu mít brzo za sebou. Pohled na zbývající vzdálenost tomu ovšem nenasvědčoval 😀

U rozcestníku “Pod Stožcem” jsem pokračoval po žluté, po Staré pražské cestě. Tam bylo toho sněhu dost a šlo se dost špatně. Povzbudivé bylo, když jsem došel do stanice Jedlová. Chvíli jsem váhal s myšlenkama na ukončení cesty a nasednutí do vlaku, ale říkal jsem si, že ten kousek už dojdu. Tak jsem šel 🙂 Pokračoval jsem po žluté, po hřebenovce E3 a kus tam byla cesta krásně odhrnutá a šlo se úplně parádně. Najednou ty kroky byly tak lehké a zbývající kilometry ubývaly před očima. To mi dodalo sil a naději, že to dám až do konce. No, radosti z upravené cesty jsem si dlouho neužil, za chvíli jsem se zase bořil v závějích 🙂 Kráčel jsem pod Jedlovou (na které jsem byl nedávno), ale tentokrát jsem přes vrchol Jedlové vůbec neviděl.

Míjel jsem Malý Stožec, tam se chci taky někdy kouknout. Poblíž nádraží Chřibská jsem odbočil na červenou a prošel kolem vrcholu Plešivec a mířil do Rybniště. Tady už síly ubývaly dost znatelně. Někdy v půlce výletu mi zamrzla všechna voda a mě se nechtělo zastavovat abych si ji ohřál v ohřívači, protože když jsem zastavil, byla mi zima. Před Rybništěm jsem dostal krizi, tak jsem si alespoň odmrazil jablko pod bundou a dal si hroznový cukr, který mě nakopl. Prošel jsem Rybništěm kolem nádraží a pak červenou, označenou jako část Stezky Českem a Via Czechia - středozemím.

Zbytek cesty už jsem šel setrvačností. Když jsem dorazil do mě blízkého lesa v Krásné lípě, měl jsem radost že jsem už skoro doma. Stačilo projít skrz město a pak se konečně doma najíst a napít. Nakonec celá trasa měla 28,18km a ušel jsem to za 7:50. Pro mě poučení, že na takové výšlapy ve sněhu se musím lépe vybavit a počítat s větší náročnosti a dát si k těm kilometrům nějakou rezervu. A vzít si termosku abych nemusel řešit zamrzlé pití 😀

Galerie

Mapa