David Nogol - blog

Cesta na nejsevernější bod ČR

2026-04-26T00:00:00Z

Před dvěma lety jsme se s rodinou vydali na dobrodružství. Syn měl rok, ještě nechodil, vezli jsme ho v kočárku a přespávali pod plachtou. Plán byl dojít na nejsevernější bod Čech. Došli jsme do Mikulášovic, kde se dceři udělalo špatně a museli jsme výlet předčasně ukončit. Zůstal nedokončený.

Tento víkend jsem se na tu trasu vrátil. Sám, bez kočárku a bez přespávání. Lehce upravenou trasou, tentokrát 71 kilometrů v jednom dni.

Od prosince se snažím posouvat hranice. Začínal jsem na 38km, pak 28km v závějích, 40km s nesmeky, v březnu 54km okruh přes Jedlovou, Luž a Kamzičí vrch. Ta březnová tůra mě poprvé fakt zničila. Posledních 10km jsem zastavoval každých pár metrů, měl jsem sto chutí zavolat si v Doubici taxi a zbaběle to vzdát. Ale došel jsem. A řekl si, že příště to bude delší.

Vyrazil jsem v pět ráno. Za Kamenou Horkou mě příjemně překvapil východ slunce, spolu s těmi kopci a okolními pastvinami to byla úžasná podívaná. Pak slunce zase zalezlo a pár hodin jsem šel v zataženém dni s oparem, na focení nic moc. Ale v Kyjovském údolí se to šedivé počasí hodilo. Krajina tam je zdevastovaná, popadané stromy všude, podél Bílého potoka u hranic s Německem to vypadalo hodně špatně. I ten potok byl v některých místech celý zapadaný stromy. V tom šedivém oparu to působilo ještě depresivněji.

První část trasy až do Mikulášovic se nesla v duchu nostalgie. Vzpomínal jsem, co jsme zažívali s dětmi na jednotlivých místech. To, co jsme tehdy šli dva dny, jsem teď ušel za pět hodin. Tuhle část trasy jsem znal, věděl jsem co čekat, a tak to odsejpalo. Za Mikulášovicemi přišla zajímavější část a prozkoumával jsem nové místa. Celkově jsem si ale všiml, jak je v těch vesnicích prázdno a mrtvo. Byla sobota, krásné jarní počasí a nikde ani noha. Potkal jsem pár lidí, jinak zahrady prázdné. Všude ticho. Jako by ve většině domů ani nikdo nebydlel. A já přemýšlel, jestli jsou vůbec obývané, nebo to jsou jen chaty, kam lidé jezdí jen občas.

Za Lobendavou se začala projevovat únava. Cesta k nejsevernějšímu bodu byla dost kopcovitá. Když jsem tam konečně dorazil, musel jsem si na chvíli lehnout, to byl jediný delší odpočinek za celý den. Jinak byly zastávky krátké.

Pak jsem pokračoval podél hranic s Německem. Tahle část mě překvapila. Trasa byla příjemná, každých pár kilometrů tam byl nějaký přístřešek, každý trochu jiný. Pár jsem jich vyfotil, v ostatních zrovna seděli lidi. Tuhle trasu po hranicích doporučuju, byla to jedna z nejhezčích částí celé cesty.

Směrem ke Šluknovu jsem měl v nohách 50km a překvapivě žádná krize se nedostavila. Možná trochu tréninkem, možná tím, že jsem tentokrát jedl pravidelněji. Hodinky ale neustále posouvaly očekávaný čas příchodu. Tempo bylo pomalé a já věděl, že mě čeká ještě hodně kilometrů.

Posledních 20km byla únava značná. Ale oproti předchozím tůrám jsem s ní dokázal líp pracovat. Méně nad tím přemýšlet a prostě jít. Koukat kam šlapu, abych se nezranil. A svým způsobem akceptovat tu bolest a naučit se s ní žít. Při březnové tůře bylo posledních 10km nejhorších. Zpomaloval jsem, mlel z posledního. A tentokrát? Pravý opak. Těšil jsem se domů na sprchu a postel a ještě jsem zrychlil.

Domů jsem dorazil v jedenáct v noci. Mám rád ty noční pochody lesem. Už když zapadne slunce, začne les ožívat. Se soumrakem jsem začal potkávat srnky, kolem se začaly ozývat zvuky které přes den slyšet nebyly. Líbí se mi, jak jsou zdejší lesy plné života. A jak mě cestou ze všech stran pozorovaly ty svítící oči, když jsem si svítil čelovkou. A v duchu jsem doufal, abych nepotkal prasata. Protože po tolika kilometrech bych měl dost problémy utíkat :D

Původně jsem plánoval, že si letos v létě zkusím dát 100km do 24 hodin. Ale když koukám na čas za těch 71, musel bych ještě dost trénovat. A protože takovou tůrou zabiju celý den a následující den jsem nepoužitelný, přemýšlím jestli si tu výzvu neupravit. Možná přejít na běhání.

No a proč podstupovat takové utrpení a ničit si nohy a tělo? Ty dlouhé tůry jsou skvělá terapie. Zvlášť když jdete sami. Žádná hudba, žádné podcasty. Jen vy a vaše myšlenky. Chození je jednoduché, i méně zdatní jedinci můžou chodit. Jde vlastně jen o to udělat v jednu chvíli jeden krok, víc není potřeba. A jít tak celý den, krok za krokem, co nejdéle to jde. Člověk překoná sám sebe, udělá něco nepříjemného a má z toho radost. A při takové dlouhé tůře je hodně času si vše v hlavě srovnat. A čím déle jdete, čím více nastupuje únava, bolest a chuť s tím seknout, tím hlouběji jdete i v myšlenkách. I když druhý den budete mít problém vstát z postele, za pár dní budete silnější než dřív :) A když hlava říká, že už to dále nezvládnete, a vy pak zvládnete ujít v tom zuboženém stavu dalších několik desítek kilometrů, uvědomíte si, že je ve vás více, než jste si mysleli. A když se pak v životě něco posere, bolest a utrpení pro vás nebude nic nového. Ale možná jen ze mě mluví Goggins, poslední měsíce si jeho moudra pouštím na Youtube docela často :D

Galerie

Mapa

Zimní výstup na Klíč a cesta do Krásné Lípy

2026-01-12T00:00:00Z

Už dlouho jsem chtěl vylézt na Klíč - vrchol v Lužických horách. Vždy když jsem jel někde kolem, upoutal mou pozornost svým špičatým vzhledem. Tuto neděli jsem ráno vyrazil vlakem v 6:44 z Krásné Lípy do Svoru. Z nádraží jsem se vydal po červené turistické stezce a kolem osmé jsem se vyšplhal na vrchol. Ten den jsem šel na vrchol pravděpodobně jako první, na spoustě míst byla cesta zavátá sněhem a stopy nešly vidět. Cestou nahoru jsem měl místy dost obavy, protože byly teploty pod -10°C a hodně foukalo. Stromy se v tom mrazu a větru houpaly a přitom se ozývalo hlasité praskání. Místy jsem do kopce běžel. To jsem ještě netušil, že to bude podobně i po zbytek této tůry 🙂

Na vrcholku to vypadlo zajímavě. Sníh, mráz a silný vítr utvářel krásnou atmosféru, užíval jsem si to. Bohužel vrchol byl v mracích a výhled byl minimální. Myslel jsem, že z toho vrcholu se mi nepodaří udělat kloudnou fotku. A to jsem po dlouhé době tahal sebou velký foťák. Pak na chvilku vylezlo slunce z poza mraků a mě se naskytl krásný výhled. Rychle jsem fotil, každou sekundu to vypadalo jinak. Strávil jsem nahoře celkem dlouho, ale pak už jsem začal mrznout, tak jsem sbalil věci a utíkal dolů. Někde pod vrcholem jsem potkal dva další návštěvníky, tak jsem jim popřál ať mají lepší výhled než já.

Dolů jsem šel kousek po červené stezce a pak se napojil na modrou trasu E10 a vyrazil směrem na Novou Huť. Zastavil jsem se na chvíli u odpočívadla “Pod Klíčem”, kde jsem si uvařil kafe a dal rychlou snídani. To jsem ještě nevěděl, že to bude jediná zastávka po zbytek dne 🙂 Na trase byla upravená běžkařská dráha, šel jsem mimo stopu a místy to bylo dost náročné se brodit závějema. Brzo jsem pochopil, že nemám nejvhodnější výbavu do takových podmínek, brzo jsem měl boty plné vody z toho jak mi padal sníh do bot. Naštěstí jsem měl dobré ponožky z merino vlny, takže chodidla sice mokré, ale relativně v teple 🙂 Na Nové huti ve mě svitla naděje, že se pomaličku blížím k té naší části Lužických hor a že to budu mít brzo za sebou. Pohled na zbývající vzdálenost tomu ovšem nenasvědčoval 😀

U rozcestníku “Pod Stožcem” jsem pokračoval po žluté, po Staré pražské cestě. Tam bylo toho sněhu dost a šlo se dost špatně. Povzbudivé bylo, když jsem došel do stanice Jedlová. Chvíli jsem váhal s myšlenkama na ukončení cesty a nasednutí do vlaku, ale říkal jsem si, že ten kousek už dojdu. Tak jsem šel 🙂 Pokračoval jsem po žluté, po hřebenovce E3 a kus tam byla cesta krásně odhrnutá a šlo se úplně parádně. Najednou ty kroky byly tak lehké a zbývající kilometry ubývaly před očima. To mi dodalo sil a naději, že to dám až do konce. No, radosti z upravené cesty jsem si dlouho neužil, za chvíli jsem se zase bořil v závějích 🙂 Kráčel jsem pod Jedlovou (na které jsem byl nedávno), ale tentokrát jsem přes vrchol Jedlové vůbec neviděl.

Míjel jsem Malý Stožec, tam se chci taky někdy kouknout. Poblíž nádraží Chřibská jsem odbočil na červenou a prošel kolem vrcholu Plešivec a mířil do Rybniště. Tady už síly ubývaly dost znatelně. Někdy v půlce výletu mi zamrzla všechna voda a mě se nechtělo zastavovat abych si ji ohřál v ohřívači, protože když jsem zastavil, byla mi zima. Před Rybništěm jsem dostal krizi, tak jsem si alespoň odmrazil jablko pod bundou a dal si hroznový cukr, který mě nakopl. Prošel jsem Rybništěm kolem nádraží a pak červenou, označenou jako část Stezky Českem a Via Czechia - středozemím.

Zbytek cesty už jsem šel setrvačností. Když jsem dorazil do mě blízkého lesa v Krásné lípě, měl jsem radost že jsem už skoro doma. Stačilo projít skrz město a pak se konečně doma najíst a napít. Nakonec celá trasa měla 28,18km a ušel jsem to za 7:50. Pro mě poučení, že na takové výšlapy ve sněhu se musím lépe vybavit a počítat s větší náročnosti a dát si k těm kilometrům nějakou rezervu. A vzít si termosku abych nemusel řešit zamrzlé pití 😀

Galerie

Mapa

Výlet Krásná Lípa -> Luž -> Jedlová

2025-12-21T00:00:00Z

Po dlouhé době jsem vyrazil na delší výlet. Ráno jsem si přivstal a po půl páté vyrazil z Krásné Lípy. Namířil jsem si to směrem k Velkému rybníku. Chůze přes temný les místy zahalený v mlze byla příjemným dobrodružstvím. Pokračoval jsem do Jiřetína pod Jedlovou. Celou cestu jsem koukal na Jedlovou, ta je vidět z dálky díky červenému světlu na vysílači. Ale můj cíl byl jinde, jako první jsem chtěl navštívit Luž. Už v Krásné Lípě bydlím 3 roky, ale na Luži jsem zatím nebyl. Tak jsem to šel napravit. Z Jiřetína jsem pokračoval dále. Kolem půl osmé se začínalo rozednívat a já vyšel na vrchol, tak jsem si dal kafe a snídani. Pak jsem se napojil na červenou E3 hřebenovku a pohodovou cestou jsem se dostal až k Luži, na kterou jsem vystoupal z německé strany. Den předtím jsem četl, že na Luži je na stromech velká námraza a padají větve i celé stromy. Tak jsem z toho byl lehce nervózní, ale když jsem vystoupal nahoru, zjistil jsem že většina ledu už je ze stromů pryč, tak naštěstí jsem žádný pád nezaznamenal. Ale popadaných stromů kolem bylo dost.

Výhled z Luže jsem si bohužel moc neužil, navíc pořádně foukalo. Takže pár rychlých fotek a honem zpátky dolů. Ten nejprudší úsek před vrcholkem byl namrzlý, tak to dost klouzalo. Nechtěl jsem si natlouct, navíc nemám pořádně uzdravené koleno po operaci menisku. Sešup jsem zvládl bez nehody a hned na rovince pod kopcem jsem uklouzl a málem si to koleno doničil (to je tak když člověk přestane dávat pozor a kochá se při chůzi 🤣). Cesta zpátky utíkala rychle a ani nevím jak, za chvilku jsem se ocitl nedaleko Jiřetína, kde už jsem měl hezký výhled na Jedlovou. Ještě jsem zvažoval, že bych si “vyběhl” na Tolštejn, který jsem měl skoro po cestě. Ale ta chůze z kopců mi nedělala dneska úplně dobře, tak jsem si říkal že budou stačit dva kopce. Dal jsem si teda druhé kafe a sváču a pokračoval dál.

Na Jedlové jsem už byl, tenkrát jsem ještě před sebou tlačil kočár. Dnes to bylo o kočár jednodušší. Ale když jsem stoupal přímo podél trasy vleku, začaly mi nějak docházet síly. V půlce jsem pak odbočil a šel méně prudkou trasou nahoru. Když jsem dnes koukal z dálky na Jedlovou, byla krásně vidět a bez mraků. Když jsem na ni konečně vystoupal, byla v mracích. Potom co jsem vylezl na rozhlednu jsem zjistil, že mraky jsou hlavně z jedné strany. Do druhé strany bylo trochu vidět, takže ten výšlap po schodech nebyl úplně zbytečný. Hodně ale foukalo, takže jsem udělal pár fotek, pár timelapse videí a honem zpátky.

Cestu zpátky jsem si pak ještě zpestřil Křížovou cestou v Jiřetíně. Když už jsem byl za Velkým rybníkem, začaly mě pomaličku opouštět síly, tak jsem byl i rád, že jsem ten Tolštejn vynechal. Domů jsem dorazil krátce po třetí. A mám za sebou krásných 38,11km za 10 hodin a 15 minut. Cestou zpátky jsem zjistil, že byl dnes nejkratší den v roce. Byl jsem nakonec rád, že jsem si přivstal a vracel se domů za světla, zvlášť když bylo tak krásně slunečno.

Galerie

Konečně notebook pro práci venku

2025-02-09T00:00:00Z

Už dlouho mě láká představa pracovat na jaře a v létě venku. S mým předchozím notebookem to nešlo. Hledal jsem přístroj, který by mi to umožnil tak, aby to bylo pohodlné. Jenže to není tak snadné jak se zdá. Dneska má naprostá většina notebooků lesklý displej a často i s velmi nízkou svítivostí. Můj předchozí notebook měl svítivost 350 nitů a matný displej a stejně jsem měl problémy venku ve stínu pracovat. Nebylo to vůbec pohodlné a nakonec jsem se vždycky po chvíli vrátil do pracovny.

Problém je, že kromě Applu má většina nových noťasů displeje se svítivostí maximálně kolem 400 nitů. A těch s matným displejem je jich ještě méně. V podstatě jsem zvažoval mezi Thinkpady nebo ExpertBook třídou od Asusu.

Jenže pořád mi přišlo, že bych si oproti současnému Asusu Zephyrus G14 (2021) moc nepomohl.

A pak jsme narazil na informaci, že Apple začal od konce minulého roku nabízet v novém Macbooku Pro M4 matný displej. Tedy u Applu jde o displej s nanotexturou, ale to je celkem jedno, protože výsledek je to, že je displej matný a nechová se venku jako zrcadlo :) A co více, displej má ve venkovním prostředí svítivost až 1000 nitů. To už mou pozornost upoutalo pořádně.

Noťas byl trochu mimo můj původní rozpočet, ale naštěstí Apple updatoval základní modely a ty už jsou s 16GB paměti (což je v roce 2025 pořád bída). Za displej s nanotexturou je příplatek 4500Kč. Protože na aktuálních projektech na kterých dělám moc paměti nepotřebuju, říkal jsem si že mi to snad vystačí.

Nový Macbook mám doma teprve pár dní. Ale první dojmy jsou skvělé. Ta výdrž na baterku je úžasná, úplně v pohodě vydrží na nabití cca 2 pracovní dny. A ten displej, ten mě dostal. Díky kombinaci dlouhé výdrže na baterku a extra svítivého displeje můžu bez problémů pracovat i venku.

Teď jen počkat, až se venku oteplí :)

Srovnání s mým předchozím notebookem

První zimní ponor do vody

2025-01-22T00:00:00Z

Poslední roky jsem to otužování dost flákal. Tuto zimu jsme se ženou začali pozvolna a chodili se vždycky na pár minut v prádle ochlazovat vzduchem na zahradu. Občas když to šlo tak jsme se na chvíli vyváleli ve sněhu. Oba jsme chtěli posunout otužování dále a začít s ponorem ve studené vodě. Já se k tomu moc neměl, ale Dáša vše zařídila - vyčistila zahradní vanu, nasypala do ni sůl. A když ráno odvedla holku do školy, vrátila se s tím, jestli se jdu taky otužovat do vany.

Ani jsem se na to nestihl psychicky připravit, což je možná dobře :) Teplota vzduchu byla kolem -5°C, teplotu vody neznám. Ale vydržel jsem tam lehce přes minutu a byl to příjemný zážitek :) Což je vidět i na závěru videa, ten příval endorfinů je úžasný. Po ránu je to mnohem lepší nakopnutí, než sebelepší kafe.

Teď budeme pravidelně trénovat a snad se časem odhodláme jít otužovat do rybníku.

Jak převést Wordpress web na statické stránky pomocí Eleventy

2025-01-16T00:00:00Z

Mnoho let jsem používal pro blogování Wordpress. Přes jeho výhody mě vadily nároky spojené s udržováním webu. Párkrát se mi dokonce stalo, že byl můj web kvůli bezpečnostní díře v některém z pluginu napaden a já to musel složitě řešit. Do toho není web na Wordpressu nejrychlejší, pokud tedy nevěnujete hodně péče optimalizaci. V kombinaci s tím, že svůj web jsem neaktualizoval moc často, došel jsem k závěru, že přejdu na statický web, který bude generován nějakým generátorem statických stránek. Z velkého výběru řešení to u mě vyhrálo Eleventy.

Upozornění: Návod je vhodný pro technicky více zdatné uživatele.

Tip: Na konci článku najdete odkaz na Github repozitář, kde najdete nakonfigurovaný Eleventy se šablonami, stejný jako používám na tomto webu.

Rozdíly mezi Wordpressem a Eleventy

Web postavený na Wordpressu je dynamický. Jde o hromadu php skriptů, které ve chvíli kdy uživatel zadá nějaké url, vytáhne z databáze obsah, sestaví HTML stránku a vrátí ji uživateli (zjednodušeně řečeno). Pokud není aktivní nějaká forma cachingu, stránka se generuje při každém requestu a to nějaký čas zabere.

Naproti tomu v případě Eleventy (a ostatních generátorů statických stránek) probíhá vygenerování výsledné HTML stránky jednou, v době buildu. Stránka se vygeneruje, uloží a pak už se servíruje uživatelům, kteří zadají url do prohlížeče. Hostovat statický web je jednoduché a často to nic nestojí. A je to velmi rychlé. A ušetří to i práci s údržbou, protože pokud na webu nechcete něco měnit, nemusíte nic dělat.

U Wordpressu můžete obsah snadno vytvářet pomocí admin rozhraní, kde ve WYSIWYG editoru píšete obsah, vkládáte fotky a případně můžete web a pluginy nastavovat. Naproti tomu pro Eleventy takové možnosti nemáte. Ten pracuje se soubory v adresáři projektu. Články píšete v obyčejných textových souborech a k formátování používáte markdown syntaxi.

Mé požadavky na nový web

Obsah uložen v běžném markdown formátu tak, aby byl použitelný sám o sobě a snadno přenesitelný v případě, že budu chtít od Eleventy odejít.
Jednoduché přidávání nového obsahu.
Automatická optimalizace obrázků pro zrychlení načítání stránek.
Možnost jednoduše vytvářet galerie fotek bez nutnosti složitého nastavování - jen vytvořit adresář s fotkama a do textu vložit název galerie.

Plán migrace

Pokud se rozhodnete převést web, je potřeba si rozmyslet, co vše chcete z webu přenést. Pro mě byly hlavní blogové příspěvky. Čím více speciálních fíčur jste ve Wordpressu používali (různé pluginy, galerie, formátování), tím náročnější migrace bude. Tady doporučuju si sepsat seznam, podle kterého pak pojedete, ať na nic nezapomenete.

Postup krok za krokem

Napíšu tady obecně postup, ten váš se může lišit podle toho co od nového webu čekáte.

Převedení článků do markdown formátu

Přihlašte se do admin rozhraní WP webu. Z levého menu vyberte Nástroje -> Export. Tam vyberte Všechen obsah a stáhněte si data do počítače. Výsledek bude jeden xml soubor.
Nainstalujte si tool wordpress-export-to-markdown (potřebujete mít nainstalovaný Node.js) podle návodu v README projektu
Spusťte nástroj pomocí npx wordpress-export-to-markdown a průvodce vás provede možnostmi konverze. Pokud zvolíte i stahování obrázku, budou se postupně stahovat. TIP: několikrát mi stahování obrázků selhalo a ne všechny se stáhly. Musel jsem to pustit několikrát, abych dostal všechny.
Hromadně (např. v nějakém textovém editoru) nahraďte absolutní url na články a obrázky v rámci webu relativními (takže místo https://nogol.cz/tag/projekty/ -> /tag/projekty/). Díky relativním cestám budou odkazy fungovat i na localhostu.
Ručně projděte jednotlivé markdown soubory a dolaďte formátování a případné problémy.

Extra tip: pokud chcete převést i komentáře, musíte si je z exportovaného xml souboru vytáhnout a přidat do existujících souborů. Já si nechal takový skript vytvořit od ChatGPT, stačilo pár iterací a dělalo to co potřebuju - vytáhne to komentáře, seřadí podle času a vloží je do správných příspěvků. Ke spuštění skriptu potřebujete ještě nainstalovat xml2js pomocí npm install xml2js. Ve skriptu níže pak stačí upravit cestu, případně si doladit strukturu v jaké máte příspěvky uložené.

const fs = require('fs');
const path = require('path');
const xml2js = require('xml2js');

// Cesta k tvému exportu z WordPressu
const WORDPRESS_EXPORT_PATH = '/home/davidnogol/personal/wordpress_to_md/WordPress.2024-12-18.xml';

// Cesta k adresáři s Markdown soubory příspěvků
const POSTS_DIR = path.join(__dirname, 'post');

// Funkce pro převedení data na čitelný formát
function formatDate(dateStr) {
    const date = new Date(dateStr);
    return date.toLocaleString('cs-CZ', { timeZone: 'Europe/Prague' });
}

let commentCount = 0;

// Načtení a parsování XML souboru
console.log('Čtu XML soubor...');
fs.readFile(WORDPRESS_EXPORT_PATH, (err, data) => {
    if (err) {
        console.error('Chyba při čtení souboru:', err);
        return;
    }

    console.log('Parsování XML...');
    xml2js.parseString(data, { trim: true }, (err, result) => {
        if (err) {
            console.error('Chyba při parsování XML:', err);
            return;
        }

        const items = result.rss.channel[0].item;
        if (!items || items.length === 0) {
            console.log('Žádné příspěvky nebyly nalezeny v exportu.');
            return;
        }

        console.log(`Nalezeno ${items.length} příspěvků.`);
        // let mdContent = ''; // Není potřeba pro jednotlivé soubory

        items.forEach((item, index) => {
            const title = item.title ? item.title[0] : 'Bez názvu';
            const postLink = item.link ? item.link[0] : '';
            const comments = item['wp:comment'] ? item['wp:comment'] : [];

            // Získání post_name a post_date pro určení cesty k index.md
            const postName = item['wp:post_name'] ? item['wp:post_name'][0] : null;
            const postDateStr = item['wp:post_date'] ? item['wp:post_date'][0] : null;

            if (!postName || !postDateStr) {
                console.warn(`Příspěvek "${title}" nemá vyplněný wp:post_name nebo wp:post_date. Přeskakuji.`);
                return;
            }

            // Parsování data pro získání roku a měsíce
            const postDate = new Date(postDateStr);
            if (isNaN(postDate)) {
                console.warn(`Příspěvek "${title}" má neplatné datum: ${postDateStr}. Přeskakuji.`);
                return;
            }
            const year = postDate.getFullYear().toString();
            const month = String(postDate.getMonth() + 1).padStart(2, '0'); // Měsíc od 1 do 12

            // Konstrukce cesty k index.md
            const indexPath = path.join(POSTS_DIR, year, month, postName, 'index.md');

            // Kontrola existence index.md
            if (!fs.existsSync(indexPath)) {
                console.warn(`Soubor ${indexPath} neexistuje pro příspěvek "${title}". Přeskakuji.`);
                return;
            }

            console.log(`Příspěvek ${index + 1}: "${title}" - nalezeno ${comments.length} komentářů.`);

            if (comments.length > 0) {
                // Seřazení komentářů podle data (od nejstaršího po nejnovější)
                comments.sort((a, b) => {
                    const dateA = new Date(a['wp:comment_date'][0]);
                    const dateB = new Date(b['wp:comment_date'][0]);
                    return dateA - dateB; // Od nejstaršího po nejnovější
                });

                // Vytvoření sekce komentářů
                let commentsMarkdown = '\n\n## Komentáře\n\n';

                comments.forEach(comment => {
                    const commentAuthor = comment['wp:comment_author'] ? comment['wp:comment_author'][0] : 'Neznámý autor';
                    const commentAuthorURL = comment['wp:comment_author_url'] ? comment['wp:comment_author_url'][0] : null;
                    const commentDateStr = comment['wp:comment_date'] ? comment['wp:comment_date'][0] : '';
                    const commentDate = commentDateStr ? formatDate(commentDateStr) : 'Neznámé datum';
                    const commentContent = comment['wp:comment_content'] ? comment['wp:comment_content'][0] : '';

                    // Filtrování prázdných nebo nežádoucích komentářů
                    if (!commentContent || commentContent.startsWith('[&#8230;]') || commentContent.startsWith('[...]')) {
                        return;
                    }

                    // Formátování autora s odkazem, pokud URL existuje
                    let formattedAuthor;
                    if (commentAuthorURL && commentAuthorURL.trim() !== '') {
                        formattedAuthor = `[${commentAuthor}](${commentAuthorURL})`;
                    } else {
                        formattedAuthor = commentAuthor;
                    }

                    commentsMarkdown += `### ${formattedAuthor}\nDatum: ${commentDate}\n${commentContent.replace(/\r?\n/g, '  \n')}\n\n`;
                });

                // Zapsání komentářů do index.md
                fs.appendFile(indexPath, commentsMarkdown, (err) => {
                    if (err) {
                        console.error(`Chyba při zápisu do souboru ${indexPath}:`, err);
                        return;
                    }
                    console.log(`Komentáře byly úspěšně přidány do souboru ${indexPath}`);
                });

                commentCount += comments.length;
            }
        });

        if (commentCount === 0) {
            console.log('Žádné komentáře nebyly nalezeny.');
            return;
        }
    });
});

Pokud chcete zachovat stejné URL jako jste měli v původním webu, můžete:

Uložit soubory do adresářové struktury tak, aby odpovídali cestě v url. Takže např. článek https://nogol.cz/2025/01/nova-verze-blogu-a-odchod-od-wordpressu/ bude v adresáři src/2025/01/nova-verze-blogu-a-odchod-od-wordpressu/ a tam bude soubor index.md.
Nastavte si to v YAML frontmatter (vysvětlím níže) pod proměnnou permalink.

Nakonfigurujte si .eleventy.js

Tento soubor slouží pro konfiguraci, jak a kam se má web generovat, jak se mají transformovat obrázky, případně jaké pluginy se mají použít. Vycházejte z různých examplů co najdete, třeba z toho mého uvedeného na konci článku.

Vytvořte si šablonu/šablony

Funguje to tak, že v každém .md souboru máte na začátku dokumentu (mezi dvojicí --- řetězců) metadata, které se použijou při generování HTML stránky. Eleventy podporuje formát YAML, json a js. Tam si můžete definovat hodnoty různých proměnných. Jedním z nich je parametr template. V něm nastavíte název šablony, která se použije pro vygenerování stránky.

Například začátek souboru s tímto článkem vypadá takto:

---
title: "Jak převést Wordpress web na statické stránky pomocí Eleventy"
date: "2025-01-16"
type: "blogpost"
tags:
  - "Programování"
layout: post-detail.njk
---

Můžete použít sérii šablon, které se poskládají v jednu stránku. Například zvlášť šablonu pro celou stránku, pak další šablonu která z ni bude vycházet a bude zobrazovat detail článku. Další bude zobrazovat výpis článků atd. Pro pochopení koukněte do kodu v odkazu na konci článku, tam je vidět jak je poskládatný tento web.

Eleventy nabízí mnoho různých formátů, ve kterých můžete šablony psát, já zvolil nunjucks formát.

Web si otestujte lokálně

Příkazem npx @11ty/eleventy --serve pustíte build webu, vygenerují se statické stránky do vámi nastaveného adresáře a spustí se lokální server, kde si můžete výsledné stránky prohlížet v prohlížeči na adrese http://localhost:8080/. Výhoda je, že pokud upravíte nějaký ze souborů, web se probuildí a vy tak v prohlížeči vidíte aktuální hodnotu (pozor, změny css souborů nevedou k aktualizaci, musíte pak běžící proces zastavit a znovu to nastartovat).

Publikace webu

Ruční varianta

Máte několik možností. Nejobyčejnější varianta je, že příkazem npx @11ty/eleventy vygenerujete celý web do jednoho adresáře. Ten pak můžete nahrát přes FTP do adresáře u vašeho hostingu. A máte hotovo - pokud jde o web kde nebudete dělat moc změn, celý ten proces vás čeká při každé změně web. Proto jsem tuto možnost zavrhl, nechtělo by se mi to při každé úpravě webu řešit.

Automatizovaná varianta

Hledal jsem pohodlnější způsob, jak web aktualizovat. Celý projekt mám uložený na Githubu v repozitáři. K hostování jsem zvolil Netlify, kde nabízí pro tyto malé projekty dost velkorysý free tarif.

Při přidávání Netlify site pak zvolíte Import from existing project -> Github. Vyberete si váš repozitář s projektem, udělíte Netlify oprávnění a pak už nastavíte kterou větvi má Netlify hlídat na změny.

Když pak chcete přidat nový článek, nebo stávající editovat, stačí pak změny pushnout do zvolené branche a Netlify změny detekuje, spustí build a do pár minut máte web aktuální.

BONUS: Ukázkový repozitář

Pokud si to chcete vyzkoušet, připravil jsem pro vás ukázkový repozitář, na kterém si můžete vyzkoušet jak se s takovým webem pracuje. Pokud ho použijete, budete mít. Stačí repozitář naklonovat, spustit npm start a prohlédnout si, jak vypadá výsledek. Rovnou si můžete s webem pohrát, přidávat nové stránky. A třeba si ho přizpůsobit pro své účely a rovnou na něm postavit vlastní web :)

Repozitář najdete zde: https://github.com/davidnogol/eleventy_blog_example

Nová verze blogu a odchod od Wordpressu

2025-01-13T00:00:00Z

Tento blog jsem rozjel před 13 lety v roce 2012. V té době jsem ukončil kariéru programátora a pustil jsem se na volnou nohu. Psal jsem tady dost aktivně seriál Ze života na volné noze a sdílel své začátky s online podnikáním a fotografováním. Postupem času tady bylo méně příspěvku o podnikání a více mě živilo focení. Jenže v roce 2020 přišel Covid, já nemohl focením vydělávat a to mě přivedlo zpátky k programování. S focením jsem postupem času seknul a od té doby dělám jako vývojář na různých projektech.

Poslední roky jsem blog hodně zanedbával a psal jsem zde už jen roční shrnutí. Poslední jsem napsal v roce 2022 a pak jsem skončil i s tím. V poslední době mě ale lákalo čím dál tím více zase začít psát. Ale blog byl už ve špatném stavu. Neaktualizovaný Wordpress, který byl strašně pomalý a nepraktický. Moc se mi v něm nechtělo hrabat. A řešit, jak sdílet třeba galerie fotek, nebo krátké příspěvky aniž by to byla otrava.

Občas jsem chtěl sdílet pár fotek a mít to na jednom místě, na které pak můžu odkazovat ze sociálních sítí. A taky jsem chtěl začít pravidelně psát nějaké postřehy a myšlenky. Dlouho jsem nepsal a přijde mi to škoda, protože mi přijde, že tím psaním jsem si vždycky procvičoval formování myšlenek.

Po průzkumu možností jsem se uchýlil ke statickému webu, který je generován pomocí generátoru statických stránek Eleventy. Funguje celkem jednoduše - jednotlivé články píšu v obyčejných textových dokumentech (v markdown formátu). K tomu můžu do složek přiložit obrázky. Eleventy pak tyto dokumenty vezme, díky přiloženým šablonám z nich vytvoří funkční blog. Včetně všech odkazů, paginace, stránek pro jednotlivé štítky a taky optimalizovaných fotek.

To přináší několik zásadních výhod:

Obsah je psaný v běžně používaném formátu, který je čitelný i ve zdrojové podobě.
Vytvoření webu proběhne ve chvíli, kdy se pustí generování webu. Výsledkem jsou hotové HTML soubory, které rovnou prohlížeč zobrazí. Oproti tomu v případě např. Wordpressu se stránka generovala pokaždé, když jste zadali adresu článku.
Výsledný web je statický, proto jsou i minimální požadavky na jeho hosting, lze ho provozovat zcela zdarma bez omezení.
Statický web je zcela bezpečný, nehrozí žádné napadení ani bezpečnostní rizika
Nevyžaduje žádnou údržbu. Není potřeba aktualizovat pluginy, řešit databázi ani nic dalšího. Pokud nebudu do webu zasahovat, není potřeba nic dělat a vytvořené soubory už zůstanou a budou “navždy” funkční.

Samozřejmě to má ale i nějaké nevýhody:

K psaní obsahu není žádná hezká administrace
Výsledný web je statický, nehodí se pro obsah který se má často měnit.
Možnost psát komentáře ke článkům je náročnější na realizaci - musí se řešit nějakou další službou (vlastní řešení, nebo řešení typu Disqus)

Původně jsem plánoval, že celý starý blog zahodím, včetně všech článků. Přece jen jsem je psal hodně dávno a spoustu těch článků jsou z mého současného pohledu dost naivní a trapné. Ale pak jsem si začal články zpětně pročítat a co více - pročítal jsem i ty komentáře které mi tam spousta lidí psala. A mě přišlo škoda to vše zahodit.

Proto jsem téměř všechny příspěvky z původního blogu přenesl do nového a rovnou jsem s nimi přenesl i komentáře. Přemýšlel jsem jak pojmout komentáře na novém webu a zatím to asi nechám tak, že pokud máte k článku něco co říct, můžete mi komentář zaslat emailem. Zajímavé komentáře tady ručně přidám a pokud půjde o dotazy, tak rovnou i doplním odpověď. Časem si třeba vyhraju s nějakým vlastním systémem pro komentáře, ale na to teď moc času není.

V blízké době chci sepsat článek o tom, jak jsem blog v Eleventy postavil a jak jsem migroval obsah z Wordpressu.

Pro čtenáře ale změna znamená hlavně to, že je teď blog mnohem rychlejší a snad i příjemnější na čtení. Spolu s předělávkou blogu jsem připravil nový vzhled, u kterého jsem se snažil dosáhnout co nejčistějšího vzhledu se zaměřením na dobrou čitelnost obsahu. Snad se mi to podařilo :)

A na závěr menší srovnání:

Lighhouse pro starý Wordpress blog

Lighhouse pro nový blog

Pohled na přenos dat na starém webu

A na novém

Ve výsledku se třeba takový článek redukoval z 91 requestů a 5,2MB na 13 requestů a 261kB. Načítání je teď bleskové a prohlížení webu je tak mnohem příjemnější :)

Obleč se správně! - aplikace pomáhající dětem s PAS se vhodně obléknout

2024-06-19T00:00:00Z

Poslední dobou jsme řešili s dcerou problémy s oblékáním. Chce si oblékat oblečení, které nejsou vhodné pro aktuální počasí. A i když ji vysvětlíme, že si z kraje jara nemůže vzít na zahradu plavky, tak se stejně za chvilku zeptá znova. A pak znovu, a znovu. Máme u ni podezření na PAS a pomáhá nám paní z ranné péče. Při konzultacích jsme s ni řešili mimo jiné i tento problém. A dostali jsme radu, abychom ji připravili vizuální pomůcku, která ji ukáže, co si může vzhledem k aktuálnímu počasí připravit.

Víme, že vizuální pomůcky u ni velmi pomáhají. Například zavedení kartiček s denním režimem ji velmi pomohlo zvládat den a výrazně to snížilo úzkosti. Jenže s tím teploměrem a oblečením jsem si moc nevěděl rady, aby to bylo praktické a fungovalo to. Místo kartiček mě tedy napadlo spíchnout jednoduchou appku. S tím, že si Terka bude moct zkontrolovat vhodné oblečení na svém tabletu, nebo ji to můžeme kdykoliv ukázat na svých telefonech. Během pár hodin jsem narychlo spíchl základní verzi a sdílel to na X.

Včera nám paní z rané péče radila, jak naší malé autistce vysvětlit na teploměru a obrázkách, co je vhodné oblečení. Řešení mi přišlo krkolomné, tak jsem na to raději večer napsal appku. Zobrazuje obrázky vhodných oblečení pro aktuální venkovní teplotu. pic.twitter.com/Z3vV3g3PIs
— David Nogol (@davidnogol) April 19, 2024

Vůbec jsem nečekal takovou odezvu. Přidalo se spousta rodičů s tím, že by takovou aplikaci taky využili.

Řešil jsem to se ženou a říkali jsme si, že to třeba fakt pomůže i ostatním rodičům. Rozhodl jsem se tedy, že vytvořím veřejnou verzi. Jenže to obnáší celkem dost práce navíc - možnost přizpůsobit si lokaci kvůli zjišťování počasí, úpravu zobrazovaných oblečení atd.

Vývoj veřejné verze aplikace mi zabral déle než bych si přál. Dělal jsem to hlavně po večerech a občas o víkendech. Ale s dvěma malými dětmi to moc nešlo, do toho jsme poslední měsíc a půl na střídačku všichni marodili :)

Konečně jsem tento týden dokončil poslední úpravy a rozhodl jsem se to dále nenatahovat a spustit první verzi aplikace.

Jde o webovou aplikaci, která se spouští z prohlížeče. Pokud máte zařízení s Androidem, v záložce nastavení je tlačítko, kterým můžete aplikaci nainstalovat a přidat na plochu. Bude se pak spouštět tak, jako by to byla samostatná aplikace. Pro zařízení s iOS je nutné přidat na plochu ručně.

Každý rodič si může zvolit, jaké oblečení se bude zobrazovat. A taky upravit teplotní rozsahy. Pokud někomu bude chybět nějaký typ oblečení, určitě dejte vědět.

Aktuálně je aplikace v testovacím provozu, ještě ji budu ladit podle toho jak se u nás doma osvědčí. A případně i podle získané zpětné vazby od dalších rodičů.

Aplikaci najdete na oblecsespravne.cz

Zpětnou vazbu můžete posílat přímo mě, nebo jsem na to vytvořil FB skupinu, kde můžou rodiče sdílet své zkušenosti s aplikací.

Co mi přinesl rok 2022

2022-12-31T00:00:00Z

Už přes 10 let držím tradici, že na konci každého roku sepíšu ohlédnutí za uplynulým rokem. Ani letos tomu nebude jinak. Shrnutí předchozích let najdete zde.

Tento rok byl neuvěřitelný a doslova se mi život obrátil vzhůru nohama. Začnu hezky od začátku, protože začátek roku vypadal nevinně a tvářil se, jako každý jiný rok. Většinu času jsem se věnoval práci a nic moc nedělal. Když se už blížilo jaro, rozhodl jsem se konečně koupit si auto. Roky jsem to plánoval, ale pořád jsem to odkládal. Částečně kvůli financím, částečně kvůli tomu, že jsem se řízení auta hodně bál. Řidičák jsem měl už přes 10 let, ale od autoškoly jsem ani jednou neřídil.

Bohužel jsem si vybíral auto v době, kdy šly ceny ojetin hodně nahoru a musel jsem několikrát překročit svůj rozpočet. V té době se ozval můj největší klient, pro které jsem fotil portréty zaměstnanců. Nově se rozhodli změnit styl, jakým se prezentují a chtěli abych hromadně přefotil během pár týdnů všechny zaměstnance. Byla to největší zakázka jakou jsem fotil a rovnou jsem si řekl, že je to skvělý způsob jak zakončit svou kariéru profesionálního fotografa 🙂

Focení mělo přinést dost peněz, tak jsem se rozhodl že i přes rostoucí ceny aut do toho půjdu. Po několika týdnech vybírání se konečně podařilo koupit trojkovou Fábii kombi v dobrém stavu. Původně jsem chtěl sice větší auto, abych v něm mohl pohodlněji přespávat na výletech, ale pak jsem si říkal že se uskromním, že stejně budu většinou cestovat sám, tak mi to bude stačit.

Auto jsem měl sice už zaparkované na parkovišti před domem, ale jezdit jsem se neodvážil. Tak jsem si objednal kondiční jízdy a ty začátky byly šíleně stresující. A když jsem po několika jízdách s instruktorem dostal trochu odvahy abych vyrazil na cestu kolem sídliště sám, tak jsem byl z toho celý vyklepaný a i v minimálním provozu jsem z toho byl úplně na zhroucení. V té době jsem si moc neuměl představit, že se naučím dobře řídit. Ale nevzdal jsem to a těch kondičních jízd jsem absolvoval dost.

Když pak přišlo jaro a oteplení, konečně jsem se odvážil s autem vyrazit na výlety. Sice jsem si v té době pořád nebyl moc jistý, ale už jsem jezdil celkem dobře a bezpečně. A říkal jsem si, že je škoda, že na ty výlety jezdím akorát sám. Už mě ten single život nebavil, v podstatě nikdy jsem neměl žádný vážnější vztah a ve 34 letech jsem z toho začínal být už zoufalý. Jenže každý rok jsem doufal, že někoho najdu…a každý rok přišlo akorát zklamání.

Jednoho dne jsem se dozvěděl od svého nejlepšího kamaráda, že sestra jeho ženy se bude rozvádět. Po té holce jsem pokukoval už snad 9 let. Vždy se mi líbila, občas jsem ji potkával na různých oslavách a akcích, když jsem býval na návštěvách u kamaráda. Jenže jsme neměli příležitost se nikdy více poznat. Tak mi to nedalo, a jednou jsme tak domluvili společnou procházku. Můj kamarád se svou ženou, dcerou a k tomu přišla pak i ona dívka se svou dcerou.

A touhle společnou procházkou se odstartovala série událostí, která vedla k tomu, že se můj život úplně od základů změnil 🙂 Začali jsme se pak vídat, zjistili jsme, že toho máme hodně společného, vyznáváme stejné hodnoty a je nám spolu moc dobře. A co více, její čtyřletá dcerka si mě hodně oblíbila a už od začátku mě měla moc ráda.

No a tehdy přišlo asi nejnáročnější období v mém životě. Začalo mi to focení největší zakázky. To obnášelo focení cca 2x týdně, kdy jsem každý den nafotil 20-50 lidí. Do toho jsem dělal práci programátora na plný úvazek. A ještě jsem se snažil stíhat randit a poznávat se s novou přítelkyní, i její holčičkou. A po večerech pak upravovat fotky.

Když jsme v našich začátcích spolu poprvé přespali na zahradě ve stanu, večer jsme četli pohádky a ráno se společně probudili za zpěvu ptáků. A já si uvědomil, že takhle šťastný jsem v životě ještě nebyl. A konečně mi ten život začal dávat smysl…

Jen tady byl menší háček. Přítelkyně se měla stěhovat do Krásné Lípy, měla tam už rezervovaný dům. A oba jsme věděli, že vztah na dálku moc nechceme. Já se chtěl z Prahy už delší dobu odstěhovat. A ten dům mi z fotek hodně připomínal chalupu, ve které jsem trávil velký kus dětství. Tak po několika týdnech známostí jsme se domluvili, že si dům koupíme spolu a rovnou se tam nastěhujeme. A to jsem v té době dům ještě ani neviděl naživo 😀

Jenže nákup domu se dost vlekl. Čekali jsme na prodej jejího předchozího domu, protože se to kvůli kupujícím protáhlo. Málem jsme o dům přišli, protože už nám docházel čas rezervace. S bankou ohledně hypotéky se to taky táhlo. Já do toho ještě řešil focení a úpravy stovek fotek. Malá si v té době zlomila nohu a skončila na několik týdnů na vozíku. Její otec dělal obrovské problémy a vše komplikoval. Bylo to hodně stresující období, hlavně pro obě holky. Často to vypadalo že to celé nevyjde a už nám připadalo, že to trvá celou věčnost.

Pak konečně došlo na velký den, kdy jsem se konečně jel na dům podívat a rovnou jsme podepsali kupní smlouvu. Já v den podpisu dům viděl poprvé 😀 Byl krásný letní den, svítilo sluníčko a byla modrá obloha. Oba jsme si procházeli náš nový, 152 let starý dům, zahradu, kůlnu i garáž. Taková krásná obrovská chalupa. Vše nám přišlo úžasné, rozplývali jsme se nad vším a byli jsme nadšení.

Dům má zvláštní kouzlo, máme tady třeba i tuhle luxusní dílnu :)

Po několika týdnech konečně došlo k převodu na katastru a my se konečně mohli stěhovat. U mě to bylo snadné, žil jsem celý život jen v bytě, měl jsem pár věcí a kočku. Ale partnerka měla kromě dítěte ještě 2 psy, 5 koček, 3 želvy, 2 králíky, papouška, křečka a slepice a rybičky. Žila v baráku, takže do toho stěhovala i hromadu věcí ze zahrady a stěhovala se s námi rovnou i její máma.

Konečně jsem se dočkal a poprvé v životě mám zahradu. Jen jsem si ji pořádně nestihl užít, pak se hodně ochladilo. Ale příští rok si tam udělám pracovnu a to bude teprve paráda :)

Stěhovací den byl šíleně náročný. Z domu za Prahou jsme ráno s pomocí tchána odvezli ve dvou autech holčičku a zvířata do Krásné Lípy. Pak jsme se vrátili a s pomocí stěhováků začali stěhovat jak byt, tak i dům. Celá akce trvala od asi 4h ráno až do večera.

Přišla nová etapa našich životů. Sestěhovali se dohromady dva lidi, kteří se znali sotva pár týdnů. Já neměl zkušenosti s žádným vážným vztahem a rovnou jsem po hlavě skočil do rodinného života. Celý život jsem žil v bytech a najednou jsem se ocitl ve starém a velkém domě. Před náma byla hromada výzev.

Hned první přišla velmi brzo. Druhý den jsme se probudili do podzimního počasí. Ještě ve stěhovací den to bylo na tričko a kraťasy. A den poté klesla teplota hodně nízko a venku se pořádně rozpršelo. V domě začalo být dost chladno a my ještě neměli pořešené vytápění. Byl tady kotel na uhlí a 3 kachlové kamna. Před prvním zatopením jsem chtěl objednat kominíka na revizi komínu. A zjistil, že nejbližší volné termíny mají až tak za 2 měsíce.

Do toho se mi nedařilo sehnat uhlí, nikde neměli skladem a nebyli schopni říct, kdy bude. Zatím jsme provizorně topili v kamnech, ale těmi se dům moc vytopit nedal. Takže tady bylo dost chladno a vlhko, drželi jsme se jen v místnostech u kamen. A děsili jsme se toho, co budeme dělat až se venku pořádně ochladí a začne mrznout. A já poprvé v životě poznal, jaké to je mít zodpovědnost za někoho dalšího. Bylo to dost stresující období.

Uhlí se pak sice podařilo sehnat, ale ještě jsme čekali na komín. Naštěstí se podařilo jednoho kominíka přemluvit na dřívější termín a po vyfrézování a vyvložkování hlavního komína jsme mohli konečně zatopit v kotli. To pro mě byla pořádná výzva, protože pochopit to zatápění v kotli na uhlí dalo dost práce. Několikrát jsem vyčoudil celý dům. Jednou se mi v kotli nahromadilo tolik tekutého dehtu, že jsem se při jeho odstraňování málem udusil a zapálil dům. Taky nám často z komínu čoudilo, jako bychom topili odpadky. Už jsem z toho byl celý zoufalý. Až po asi dvou měsících jsem konečně ten kotel zkrotil, už se mi daří s nim topit krásně na požadovanou teplotu, z komínu stoupá jen světlý kouř, který téměř není vidět a v domě je krásně teplo a sucho. Teda až na pár pokojů, ve kterých topení není. Jako třeba moje pracovna, ve které je přes zimu dost chladno. Ale na druhou stranu je počítač krásně chlazený 🙂

Ta změna životního stylu je obrovská. Dříve jsem celé dny vysedával u počítače, koukal na sociální sítě a jen občas zašel s někým ven. Teď u počítače sedím v podstatě jen když jsem v práci. Jinak si k němu sednu většinou jen občas a jen na chvíli. Jinak se snažím věnovat rodině, nebo pořád něco dělám. Spolu s tím se vyřešil i můj dlouholetý problém se spánkem. Dříve jsem totiž usínal obvykle až přibližně dvě hodiny potom, co jsem ulehl do postele. Teď obvykle ulehám do postele tak utahaný, že usnu jen co dolehnu 🙂 Hodně se teď naběhám s uhlím. I ve dnech kdy jsem jen doma a nikam nejdu mám klidně i kolem 7 tisíc kroků, jak pořád pobíhám po baráku.

Konečně nám nedávno začaly snášet slepice, není nad domácí vajíčka :)

Najednou se mi úplně obrátili priority. Neřeším, kolik lajků mají mé příspěvky nebo fotky. Nestíhám sledovat sociální sítě, chodím na ně minimálně. Snažím se konečně si užívat života a doopravdy žít, a ne ho jen přežívat. A je to příjemná změna.

S focením zakázek jsem už úplně skončil. Focení portrétů mě teď aktuálně neláká, fotím hlavně momentky ze života. Akorát kvůli tomu jak je to s dítětem a zvířaty hektické, tak většinou nakonec sáhnu jen po mobilu a foťák leží zapomenut v batohu. Vzhledem k tomu, že jsem teď obklopen krásnou přírodou, asi se postupně přeorientuju na focení přírody a zvířat.

Na podzim jsem dostal od mé milé luk. Bohužel jsem od té doby jsem si nestihl pořádně zastřílet a pak přišla zima. Proto se už těším na jaro, až si zase vyběhnu na louku si zastřílet :)

No a co se týká řízení, tak jsem se letos najezdil docela dost, kolem 16 tisíc kilometrů. Tím že jsem měl příležitost jezdit pravidelně, dost rychle jsem se do toho dostal. Do konce léta jsem jezdil hlavně po Praze a okolí. A teď jezdím často po okolí Krásné Lípy. Užil jsem si letos dost dlouhých cest, kdy jsem seděl za volantem skoro celý den. A vtipné je, že jediná nehoda která se mi stala byla na lesní cestě, kdy jsem při vyhýbání se hluboké kaluži naboural do pařezu 😀 Kdybych při výběru auta věděl, že se můj život letos takhle promění, vybral bych něco většího. Ale i tak se Fabie zatím drží statečně. Dokonce jsme se v ni vyspali celkem pohodlně dva dospělí i se psem 🙂 Ale brzo to bude chtít už něco většího.

Teď v zimě jsem si té přírody moc neužil. Celý den jsem v práci a pak je už tma. Ale když už se mi podařilo si přes den dát chvilku pauzu, stojí ty procházky po okolí za to. Takové krásy mám pár minut chůze za domem :)

Aby těch zvířat doma nebylo málo, pořídili jsme si na podzim dalšího pejska. Ujali jsme se Foxíka z útulku. Měl špatnou zkušenost s lidma, lidí se šíleně bál a na každého štěkal a kousal. Po pár dnech u nás se z něj stal úplný mazel, jen se ještě nenechá vzít na vodítko. Tak s nim postupně pracujeme, cvičíme ho a snažíme se, aby na předchozí špatné zkušenosti s lidma zapomněl. Bylo ale krásné sledovat tu jeho proměnu, kdy se z neskutečně smutného psa proměnil v hravé a veselé (a přerostlé) štěně 🙂

Horší to bylo letos s mou prací programátora. Přes všechny ty životní změny a hromadu starostí jsem neměl tolik času a energie se učit a dále rozvíjet. Takže ten pokrok nebyl letos tak velký, jako loni. Ale nějaké zlepšení tam je, pořád mě práce baví, tak doufám že to příští rok bude lepší 🙂

Kdyby mi někdo začátkem roku říkal, co se mi letos vše stane, vůbec bych mu nevěřil 😀 Příští rok bude taky ve znamení velkých životních změn. Je hodně na co se těšit. Konečně si pak užijeme i novou zahrádku, těším se až si udělám venkovní pracovnu 🙂 A taky se těším, až se konečně dostaneme k prozkoumání těch přírodních krás, které všude kolem nás teď jsou 🙂

A jaký byl tento rok pro vás?

Komentáře

Přemek Vavroušek

Datum: 1. 1. 2023 14:41:18

Davide super. Jsem rád, že ses našel a užíváš si každý den života. Přeji Ti ať Ti vše vychází, ať jsi šťastný Ty i celá Tvá nová rodina. A budu se těšit na nějaké ty fotky přírody a zvířat, které zase tak rád fotím já už dlouhé roky . Ať se vám daří .

Štěpán

Datum: 1. 1. 2023 18:32:32

Davide, sleduji tě docela dost let, ale už moc nechodím na twitter, a tak jsem tohle nezachytil. Za mě super rozhodnutí. My jsme se na venkov přestěhovali před 2 lety a zatím jsem ani jednou nelitoval. Jak už psal Přemek; budu se těšit na fotky z přírody. Zrovna tohle místo k tomu úplně nabádá :D

David Nogol

Datum: 1. 1. 2023 21:55:02

Díky moc Přemku, i Tobě přeju ať se ve všem daří a jsi šťastný a zdravý :)

David Nogol

Datum: 1. 1. 2023 21:55:41

Děkuju Štěpáne. Zatím po těch cca 3 měsících těžko soudit, ale zatím si říkám že už bych neměnil, hodně mi to vyhovuje :)

Jenda

Datum: 23. 11. 2023 8:16:21

Ahoj Davide, sleduju Tě od Tvých začátků :-) měl jsem Tvuj ebook a hodně mi to pomohlo při začátcích focení. Dokonce jsem pak skoro kvůli Tobě přišel na Fuji :-D ale nakonec jsem skončil u Sony a jednou jsme si i psali, když ses rozhodoval jestli přejít. Tenhle článek ke konci roku byl nejlepší ze všech, hrozně hezky se to četlo. Upřímně jsem měl fakt radost, že jsi konečně spokojený a ty změny byly teda obří. Držím moc palce, ať jste spolu šťastní, zdraví a je Vám spolu hezky! … ja jsem dřív fotil svatby a krajiny, ale čím starší mám holčičku, tak jsem radši byl s rodinou a focení mě už tak nenaplňovalo, teď si fotím už jen co já chci a je to fajn. :-) Objevil jsem tvorbu z kůže a to mě baví, pouzdro nebo pásek můžu dělat i doma a nemusim nikam jezdit :-D tak ať se daří!

David Nogol

Datum: 30. 12. 2023 7:18:17

Ahoj Jendo, děkuju za moc milý komentář a za přání :) Ono fotit si jen to chce člověk sám je stejně nejlepší :) A tvorba z kůže je fajn jak píšeš, člověk kvůli tomu nemusí nikam jezdit a je pořád poblíž rodiny. Mě takhle láká pro změnu práce se dřevem, ale přes práci kolem domu se k tomu zatím moc nedostávám :D

Vojta

Datum: 3. 1. 2024 14:23:23

Ahoj,

jsem zvědavý ročního shrnutí za rok 2023. Dočkáme se?

Jenda

Datum: 15. 1. 2024 8:19:32

Tak dpufam, že se k práci se dřevem dostaneš a fandím ti, ja vyřezaval jen ručně pár lžic a prkénko na vaření do lesa. Tak snad se k tomu dostaneš a pak sem dáš za rok nějaké fotky :-) Drž se! Jenda

David Nogol

Datum: 3. 10. 2024 20:43:08

Ahoj Vojto, teprve po roce jsem si všiml tvého komentáře, nějak mi nechodily notifikace :-/ S ročními shrnutími už asi končím. Loni se mi narodil syn a tak nějak už nestíhám nic a do těch shrnutí už nechci psát moc soukromých informací o rodině. Uvidíme za pár let jestli tradici obnovím :D

Co mi přinesl rok 2021

2021-12-31T00:00:00Z

Už přes 10 let držím tradici, že na konci každého roku sepíšu ohlédnutí za uplynulým rokem. Ani letos tomu nebude jinak. Shrnutí předchozích let najdete zde.

Zpátky k programování

Tento rok se mi podařilo podruhé v životě změnit profesi. V roce 2012 jsem se z programátora stal fotografem. A po dlouhých 9 letech jsem se vrátil k programování. Začalo to už loni (viz report z roku 2020), kdy jsem se koncem podzimu rozhodl začít znovu učit programovat. 9 let je v IT hodně dlouhá doba, měl jsem hodně co dohánět. V únoru jsem dokončil webový projekt, na kterém jsem se učil programovat. A začal jsem hledat práci jako programátor, protože začátkem roku bylo pořád o zakázky na focení nouze a mě dost rychle docházely peníze.

A co vám budu povídat, bylo to hodně adrenalinové. Většina firem hledalo spíše zkušenější programátory a já uměl jen úplné základy. A zbývalo mi prakticky jen pár týdnů, dokud mi nedojdou všechny úspory a budu bez peněz. Tyhle situace mě ale většinou doženou k lepším výkonům, už jsem to zažil vícekrát. Takže jsem si byl dost jistý tím, že to nějak zvládnu. A taky že jo :)

Nakonec jsem drze napsal do Energomonitoru, kde hledali zkušeného Django programátora. Můj motivační dopis byl ve stylu “umím houby, ale co neumím, to se doučím”. A ono to vyšlo :) A hned začátkem března jsem nastoupil.

Jeden z důvodů, proč jsem se dlouhé roky vyhýbal práci programátora byla nechuť někde dojíždět a pracovat z kanclu každý den. Samotné programování mě baví, ale po tolika letech focení jsem se těžko smiřoval s tím, že bych proseděl celé dny zavřený v kanceláři. Měl jsem ale obrovské štěstí, protože v Energomonitoru je práce full remote. A to mi neskutečně moc vyhovuje. Kromě plánovaných callů a situací, kdy je potřeba práci synchronizovat s dalšími členy týmu si můžu práci rozvhrnout jak chci, podle toho jak se mi to hodí. Dokonce jsem zůstal na volné noze, takže mi zůstaly všechny benefity a volnost, na které jsem si v posledních letech tak zvykl.

První týdny/měsíce byly ale dost náročné. S tím, jak jsem prakticky nic neuměl jsem měl problémy se rychle v projektu zorientovat. Vše pro mě bylo nové, vždyť jsem tehdy ani neuměl pracovat s Gitem :) Ale projekty jsou hodně zajímavé a nechtěl jsem se vzdát. Věnoval jsem práci a studiu téměř veškerý volný čas.

V počátcích to bylo frustrující, vše mi trvalo hodně dlouho a zápasil jsem i s triviálními problémy. Navíc práce v malém týmu, kde je člověk jako jediný úplně bez znalostí a zkušeností je prostě na hovno. Na druhou stranu, když jste v kolektivu ten nejméně zkušený…můžete se od druhých hodně moc naučit. A tak jsem se k tomu snažil přistupovat.

Stačilo vydržet a někdy koncem léta se to konečně zlomilo a konečně za mnou začly být vidět nějaké výsledky a tím že se mi začalo dařit plnit úkoly rychleji, mě opustila ta počáteční frustrace. Jedna z věcí, které jsem při pohovoru na začátku roku zmínil byly moje plány se časem kromě Djanga začít věnovat i frameworku Vue.js. No a když už jsem koncem léta myslel, že už jsem se v projektu zorinetoval, tak jsem dostal nabídku, že bych postupně převzal zodpovědnost za frontendovou část projektu, která je psaná právě ve Vue.js.

S radostí jsem na to kývl, ale zároveň jsem se toho děsil, protože o Vue.js jsem nic nevěděl a dokonce ani Javascript jsem vůbec neovládal. A než jsem se nadál, začal jsem plnit první úkoly a věci kolem jsem si postupně dostudovával.

Za ten necelý rok jsem se v Energomonitoru naučil neskutečně moc. A pořád je toho hodně co se učit, protože čím více toho vím, tím více si uvědomuju co vše se ještě musím doučit. A velkou výhodou je, že příležitostí se učit je tam více než dost, a navíc na zajímavých projektech (kdybyste měli zájem, hledáme k nám ještě jednoho Django vývojáře).

A co focení?

Musím přiznat, že ten návrat k programování přišel ve správnou chvíli. V posledních letech jsem se cítil už dost unaveně a původní radost z focení dost vyprchala. Především to bylo způsobené tím, jak jsem měl focení jako hlavní zdroj obživy a musel jsem fotit několik zakázek týdně. Po několika letech už to začalo být dost náročné a unavující.

Začátkem roku bylo focení málo především kvůli tomu, že zakázek bylo málo, nebo byly období kdy bylo focení omezené nařízeními. Když jsem nastoupil do Energomonitoru, trochu jsem změnil přístup k focení.

Rozhodl jsem se úplně skončit s focením reportáží. Dále jsem konečně odhodlal zvýšit ceny. Tak abych mohl fotit méně a každému klientovi se více věnovat. Ala hlavně, abych nemusel nefotit jednu zakázku za druhou. Abych mohl do jednotlivých zakázek dát kus sebe, a ne jen “tupě” cvakat jak na běžícím pásu.

Dále jsem se rozhodl více si vybírat zakázky a omezit jejich počet na maximálně 4 za měsíc. Prakticky jsem se snažil ale dodržovat cca 2 focení měsíčně. Ostaní zakázky jsem odmítal, případně rovnou klientům doporučoval ostatní kolegy, kteří pro ten typ zakázky byly podle mě nejvhodnější.

Díky těmto krokům jsem měl z odvedené práce mnohem lepší pocit, než v předchozích letech. Na příjmech z focení už nejsem závislý, je to už jen přilepšení.

Zároveň jsem zrušil domácí ateliér, kde jsem ani dříve moc nefotil. Ve výsledku jsem zjistil, že mi to moc nevyhovuje zvát si klienty k sobě domů. Bylo to sice praktické, protože jsem nemusel nikam dojíždět, ale stejně zabralo nějaký čas to vše připravit a uklidit.

Na co jsem ale v tomto roce úplně zanevřel je jakékoliv focení vlastních projektů. Nenafotil jsem ani jedno TFP. Pokud tedy nepočítám pár portrétů které vznikly u setkání u piva. Naprostou vetšinu času jsem věnoval studiu a práci, takže na vlastní focení ani nebyla moc chuť.

Celkově o zkušenosti živit se jako profesionální portrétní fotograf bych chtěl napsat samostatný článek a rozebrat to více do hloubky. Co to obnáší, jaká je realita toho, být profesionální portrétní fotograf.

Další projekty

Začátkem roku jsem se rozhodl stáhnout z nabídky můj e-book o focení portrétů. Za ty roky jsem vydal celkem 3 vydání. Šlo pořád o stejnou knihu, jen jsem ji aktualizoval a rozšiřoval. Poslední vydání bylo ale přibližně z roku 2015 a informace v knize byly už místy trochu zastaralé. Stejně tak mě trápilo, že tam jsou mé staré fotky a ne novější tvorba. Ale v posledních letech jsem neměl čas ji znovu upravit. A protože toho času teď bude ještě méně, rozhodl jsem se knihu přestat nabízet. Příjmy z jejího prodeje nebyly v posledních letech moc závratné, knihu jsem nijak nepropagoval. Ale za celé období vygenerovala cca 156 tisíc, takže úplný propadák to taky nebyl. Uvidím časem, jestli se rozhodnu knihu aktualizovat a znovu prodávat. Ale moc šancí tomu nedávám.

Příjmy z prodeje e-booku

Eshop trickaprofotografy.cz si nechávám hlavně proto, že to generuje peníze úplně automaticky, aniž bych na to za poslední roky sáhl. Jen ty příjmy klesají…eshop zruším, až roční příjmy klesnou pod náklady za hosting a doménu.

Trápí mě Fototipy, na které jsem za ten rok nesáhl, poslední článek je tam z roku 2019. Přemýšlím co s tím dělat, pohrával jsem si s myšlenkou projekt obnovit. Ale prostě psát kvalitní obsah ohledně focení je strašně náročné, protože všechno už bylo napsané minimálně 1000x a už mě to nebaví ani číst, natož vymýšlet a psát. V podstatě 99% obsahu na všech foto webech je k ničemu, pořád se jen opakuje. A nebo se jede srovnání typu “je lepší x nebo y?”.

Dále si trochu pohrávám s myšlenkou, že bych předělal tento osobní web. Ten Wordpress je v poslední době strašně pomalý a měl jsem za poslední roky už několik problémů s tím, že byl web napaden. Chtěl bych do budoucna, až začnu aktivněji fotit, sdílet články z focení, něco na způsob tohoto článku z minulého roku. Tak bych si chtěl naprogramovat něco, do čeho bude snadné nahrát hromadu fotek, udělat z toho vizuálně hezkou galerii a ideálně s těma fotkama pak snadno pracovat v rámci CMS.

Web photonewsfeed.com, který jsem dělal jako učební projekt pro naučení se Pythonu a Djanga měl sloužit jako agregátor recenzí a testů fototechniky (psal jsem o něm zde). Ze začátku jsem ho naplnil několika stovkama odkazů na články a videa. Nasadil jsem reklamy a čekal. Ale za ten rok si vydělal jen pár korun, takže jsem do něj už neinvestoval žádný čas navíc.

Přestal jsem se věnovat kurzům a workshopům. Přemýšlím, jak to do budoucna pojmout. Ale individuální kurzy nejsou moc výhodné po finanční stránce. A u skupinových bývá náročná jejich organizace a věci kolem. Tento rok jsem neměl ani jeden kurz. Nicméně předávání zkušeností mi celkem chybí, zkusím promyslet co s tím do budoucna.

Finance

Díky příjmům z programování mám zajištěný stálý přísun peněz. Do toho jsou ty zakázky na focení příjemný bonus. Mou hlavní prioritou bylo si co nejdříve došetřit úspory, o které jsem v předchozím roku přišel. Do konce roku se mi podařilo našetřit dostatek prostředků, aby to vystačilo na pokrytí veškerých nákladů na cca 6 měsíců.

Srovnání příjmů za celou dobu podnikání

Co mi přišlo příjemné je, že focením jsem si vydělal 42% toho, co jsem si vydělal focením v předcovidovém roce 2019 (v tom roce jsem focením vydělal nejvíce). Když si vezmu, o kolik méně jsem letos fotil, potěšilo mě to. Řekl bych, že jsem v tomto roce průměrně za měsíc nafotil tolik, co jsem v roce 2019 fotil běžně každý týden.

I přesto, že první platba z programování přišla v dubnu, vydělal jsem v roce 2021 o 54% více, než v roce 2019. Viz graf výše. Tak jen pro případ, že by mezi čtenáři byli lidi, kteří pracujou v IT a přemýšlí, že by se živili focením :)

Přemýšlel jsem, jestli tohle dále uvádět, ale po celou dobu co jsem na volné noze tyto meziroční srovnání zveřejňuju, tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. Uvidíme příští rok. Tam už s tím asi přestanu. Tím jak se stává programování hlavní zdroj obživy, stávají se tyhle srovnání dost nezajímavá.

2021 mimo práci

Mám pocit, že kromě práce jsem v tomto roce nic nestihl. Byl to pro mě dost asociální rok, kdy jsem většinu času trávil prací nebo studiem. A večery abych se odreagoval jsem trávil hraním her online s přáteli. Jinak jsem mezi lidi moc nechodil, nějak na to nebyla nálada a energie.

Měl jem v plánu si konečně pořídit auto, ale bohužel jsem si na to vybral úplně nejhorší dobu. Vzhledem k tomu, že řidičák mám asi 14 let a od té doby jsem neřídil ani jednou, chtěl jsem si pořídit nějaké levné auto, abych se rozjezdil. Ale nabídka v bazarech je v posledích měsících hodně špatná. Ale nejpozději do jara 2022 bych chtěl něco sehnat, abych mohl alespoň začít jezdit častěji na výlety a začít trávit ten volný čas trochu aktivněji :) Jen se trochu bojím toho učení se, řízení mi tehdy před lety moc nešlo a to jsem s autoškolou jezdil jen v malém městě. Bude to ještě zajímavé :)

Dost jsem letos zápasil s produktivitou. Když jsem celé dny seděl doma, často jsem se přistihl že práci doháním po večerech, protože přes den jsem prokrastinoval. Koncem roku jsem začal experimentovat s týdenním a denním plánováním, kdy si na konci týdne naplánuju přibližně následující týden. A koncem každého dne si naplánuju náplň toho následujícího. Celkem to funguje, ale v momentě kdy přišla nějaká nečekaná událost, tak jsem měl tendenci na plány přestat hledět a nedržet se jich. To pak vedlo k tomu, že jsem na to celé třeba několik dní úplně zanevřel.

Do toho jsem letos dost řešil zdravotní problémy s kočkou. Od jara se začala škrábat do krve, veterináři si s ni taky neví rady. Zkoušíme teď hypoalergenní dietu, ale zatím výsledky nic moc. Tak uvidíme.

Celkově jsem byl v tomto roce méně aktivní i na sociálních sítích. Prakticky jediné místo, kde jsem byl trochu aktivní byl Twitter. A vzhledem k tomu, že jsem skoro nefotil, tak jsem ani neměl žádné fotky ke sdílení.

Kdybych měl ten rok shrnout, tak mi přijde že utekl ani nevím jak :)

Plány na 2022

Chtěl bych v dalším roce trávit volný čas aktivněji, méně sedět doma. Taky se více socializovat a začít konečně fotit i nějaké vlastní věci, jen pro radost. A naučit se konečně řídit :) S pořízením auta pak vyvstane otázka, jestli se nepřestěhovat za Prahu. Když těch zakázek na focení mám méně, nemá moc smysl platit tolik peněz za bydlení v Praze, když můžu pracovat odkudkoliv.

Předchozí roční reporty jsem zakončoval sérii fotek, které jsem v tom roce pořídil. Vzhledem k tomu že jsem v tomto roce skoro vůbec nefotil, tentokrát to vynechám.

A jaký byl rok 2021 pro vás?

Komentáře

Roman

Datum: 10. 1. 2022 22:31:17

Ty tvoje shrnutí si pokaždé rád přečtu, mám pocit, že tě za tu dobu docela dobře znám :). Jsem na tom dost podobně, minulý rok jsem taky skončil s pořádáním kurzů (už mě to nebavilo a výdělky čím dál horší) a je ze mě opět programátor - frontenďák. Fotobyznys jde do kytek dlouhodobě, občas čtu na FB zkušenosti fotografů a čím dál častější jsou nabídky typu - mám úžasné malé dítě, když přijedete a nafotíte ho zdarma, můžete si dát fotky do referencí.

Kdybys hledal nějaké frontend řešení té uvažované galerie, tak zkus kouknout na moji Story Show Gallery - https://roman-flossler.github.io/StoryShowGallery/ - záměrem je co nejlepší preztace fotek a to i na mobilu.

Lukas

Datum: 12. 1. 2022 10:47:50

Dekuju za prima soupis. Ctu tvuj blog uz nekolik let a je moc zajimave cist tvoje uprimne clanky a sledovat cestu od programatora k fotografovi a zase zpet. Tesim se na dalsi pokracovani.

David Nogol

Datum: 5. 2. 2022 11:51:44

Děkuju Romane. S tím kam směřuje foto byznys to vidím podobně. Koukl jsem na Tvůj projekt a vypadá moc hezky, dobrá práce!

David Nogol

Datum: 5. 2. 2022 11:51:55

Díky moc Lukáši :)

Můj první web v Pythonu a Djangu, aneb po 9 letech zpátky k programování

2021-02-14T00:00:00Z

Na začátku roku 2012 jsem skončil s programováním. V té době jsem dělal v Javě. Od té doby jsem na programování ani nesáhl a všechny mé webové projekty jsem stavěl na nějakých redakčních systémech (Wordpress, Drupal, Prestashop). Jenže ohýbat redakční systém k nějakým specifičtějším účelům je celkem nešikovné a výsledek nebyl nikdy úplně podle mých představ. Díky Covidu jsem se koncem minulého roku konečně rozhodl znovu vrátit k programování, protože jako portrétní fotograf bych brzo v období pandemie zkrachoval.

K Javě se mi moc vracet nechtělo, na menší projekty mi přijde těžkopádná. Koukal jsem na možné alternativy a do oka mi padl Python. Líbí se mi množství dostupných knihoven a nástrojů, včetně množství možností v oblasti machine learningu. K vývoji webu mi přišel nejlepší framework Django. A tak jsem se koncem listopadu 2020 pustil do vytvoření prvního webu, abych se na něm naučil základy.

Photo News Feed

Vymyslel jsem si jednoduchý web Photo News Feed, kde budu vkládat odkazy na články a videa, které se týkají foťáků a objektivů. Někdy před 5 lety jsem podobný web udělal ve Wordpressu. Ale pro vložení nového odkazu jsem musel ručně vytvořit nový příspěvek, zkopírovat odkaz, nadpis, nahrát ilustrační fotku, přiřadit příspěvku klíčové slova podle toho čeho se to týkalo a taky tu ilustrační fotku…a vložení takového příspěvku zabralo dost času. Nicméně web i s minimem práce vydělal v té době z reklam více, než mé hlavní Fototipy.

Cílem nového webu v Pythonu bylo co nejvíce věcí automatizovat, aby bylo vkládání odkazů na nové články a videa co nejjednodušší a nejrychlejší. Web jako takový je strašně jednoduchý - zobrazuje katalog fototechniky a k nim odkazy na články k nim. Vyhrál jsem si ale s tou částí vkládání nových odkazů.

Takhle vypadá formulář pro vkládání nových odkazů. Jediný vstup z mé strany je jen url. Pomocí BeautifulSoup4 stáhnu stránku ze zadané url a předvyplním nadpis, typ odkazu, foťáky/objektivy o kterých článek je a taky ilustrační obrázek. U velké části odkazů (hlavně z Youtube) nemusím už nic dalšího řešit, zkontroluju jestli je vše správně a potvrdím to. Je to záležitost tak na 5 sekund.

U odkazů na některé weby pořád trochu zlobí vyplňování údajů. Nadpis si zjišťuju pomocí og:description meta tagu. Pokud ho web nemá vyplněný, hledám první h2 nadpis a pokud ani ten není, hledám h1 nadpis. Bohužel některé weby s recenzema nemají strukturu webu správně nastavenou a u těch mi pak automatické načítání nefunguje a musím vše vyplnit ručně.

Taky ještě řeším rozpoznávání foťáků a objektivů. Vycházím z textu v nadpise, protože ten považuju jako hlavní ukazatel toho o čem článek/video je. Jenže foťáky a objektivy lidi nazývají různě (např stejný foťák je označován jako 5D mark IV, 5D mark 4, 5D mkIV, 5Dmk4…). U objektivů je to ještě horší.

Co se týká fotky, web nabídne jako první fotku uvedenou v og:image. Pokud není uvedeno, nabídne prvních několik obrázků vyskytující se na dané url. Někde to funguje dobře, na několika webech jsou ale na prních místech jen obrázky netýkající se článku. Pro tyto případy mám ve formuláři i pole pro url náhledového obrázku.

Trochu mě potrápilo množství objektivů v katalogu. Když jsem web vytvářel, měl jsem na testovacím prostředí v katalogu pár položek a formulář byl přehledný. Jenže po vložení asi 400 foťáků a objektivů začal být formulář nepoužitelný. Roztřídil jsem tedy jednotlivé checkboxy do záložek a oddělil jsem objektivy ve dvou skupinách (DSLR a mirrorless).

Takhle to vypadá po rozkliknutí objektivů pro bezzrcadlovky. Není to ideální, ale dá se v tom rychle hledat a zatrhnout potřebné pole. Do budoucna bych to chtěl ještě předělat tak, aby tam bylo vyhledávací pole do kterého budu zadávat řetězec a podle toho se mi budou dynamicky filtrovat položky obsahující daný řetězec.

Po uložení odkazu se automaticky stáhne zvolený obrázek, vygenerují se náhledy. Pomocí Facebook Graph API si k danému odkazu zjistím “engadgement” (počet lajků, sdílení a komentářů) a uložím si číslo k určení popularity daného článku/videa. Pokud odkaz ukládá admin, rovnou se publikuje.

Odkazy zatím může přidávat jen admin. Pro nepřihlášené uživatele je dole v patičce webu formulář, kde může uživatel poslat url na zajímavý článek/video. Mě se to pak v administraci webu zobrazí jako “suggested link” kde vidím url a vedle něj odkaz na formulář pro vložení tohoto navrženého odkazu na web. Po kliknutí mě to přesměruje na výše uvedený formulář kde je v ideálním případě vše předvyplněné a já to potvrdím. Tím se odkaz uloží na web a “suggested link” zaslaný anonymním návštěvníkem se označí jako schválený.

Co jsem zatím vůbec neřešil jsou data publikace článku/videa. Aktuálně na webu řadím příspěvky podle data vložení odkazu. Protože kdybych ručně měl u každé položky vyplňovat datum, bylo by to na dlouho. Ale pokud se projekt rozjede a bude vydělávat, tak chci přidat automatizované zjišťování data příspěvků i pro odkazy zaslané dříve. Aby se mi na webu řadily dle data publikace a ne data vložení odkazu.

Dojmy z Pythonu a Djanga

Byl jsem mimo obor hodně dlouho a trochu se to projevilo na schopnosti se po takové pauze znovu učit. Python je sám o sobě hezký a celkem jednoduchý jazyk, jen pořád ještě trochu zápasím s dynamickým typováním. U jazyků se statickým typováním vím co v dané části kodu čekat a jak s tím pracovat. U Pythonu bývám ještě pořád občas zmatený. A taky mi v začátku trochu zamotalo hlavu, že všechno v Pythonu je objekt. Ale jinak se mi v Pythonu pracuje příjemně.

Hodně mile mě překvapil Django framework. Chvíli mi trvalo než jsem pochopil základy. Ale pokud už člověk ví co a jak, tak se v něm dá velmi snadno a rychle vyvíjet hotové weby. Hlavně to objektově relační mapování je perfektní (alespoň u tak jednoduchého projektu). V podstatě jsem na SQL nesáhl, pracuju s daty aplikace už pomocí objektů v rámci Pythonu. A to jsem v průběhu vývoje změnil databázi z SQLite na PostgreSQL, aniž bych musel měnit kód aplikace.

Zatím při vývoji musím hodně často googlit, ale překvapuje mě, že spousta problémů se v Djangu dá vyřešit mnohem jednodušeji, než jsem původně myslel.

Jako nevýhodu ale vidím možnosti nasazení takového projektu na produkční prostředí. Třeba při vývoji webů v PHP je to jednoduché, stačí si objednat hosting za pár korun, nahrát soubory na ftp a je hotovo. U Pythonu je to mnohem složitější. Třeba co se týká přímo hostingu Python aplikací, v česku jsem našel tuším jen Roští.cz. Nabídka je i celosvětově mnohem menší a člověk k nasazení musí znát více, než jen připojení k ftp a konfiguraci .htaccess souboru.

Nakonec jsem se rozhodl, že si objednám virtuální server a zprovozním si web tam. Díky tomu si pak nebudu muset při spouštění dalšího webu objednávat další hosting a budu mít možnost kde provozovat i malé/experimentální projekty. Zvolil jsem virtuální server od WEDOSU. Můžu si tam dynamicky konfigurovat parametry serveru, zatím jsem zvolil prakticky tu nejméně výkonnou variantu. I tak mě ale překvapilo, jak rychle tam web běží. Jasně, není to nic složitého, ale i tak je to násobně rychlejší, než weby co jsem doteď provozoval na Wordpressu. Dokonce to bylo tak rychlé, že po zprovoznění webu v produkčním prostředí jsem musel kontrolovat, jestli omylem neprohlížím web na localhostu :)

První zkušenost s Dockerem

Pro nasazení aplikace na server jsem se rozhodl využít Dockeru, abych mohl jednoduše v případě potřeby aplikaci přenést na jiný server. Musím přiznat, že konfigurace serveru, Dockeru a zprovoznění reverzní proxy mi dalo zabrat více, než vývoj samotného webu.

Nakonec se mi to podařilo nastavit podle představ - web a databáze běží v samostatných docker kontejnerech. V dalším kontejneru běží nginx jako reverzní proxy a v dalším kontejneru pak aplikace která se stará o stahování certifikátů z Let’s Encrypt.

Zprovoznění tohoto řešení dalo sice dost práce, ale když teď budu chtít na tom serveru rozjet další projekt, bude to už jednoduché. A třeba ten první web jsem si nastavil tak, že jeho aktualizace je stejná jako jsem zvyklý u klasických php webů. Stačí nahrát zdrojáky pomocí ftp a je to. Pro takový malý projekt je to ideální a rychlé řešení.

Co dál?

Photo News Feed byl jednoduchý projekt. Uvidím jestli tam začnou chodit lidi a bude mi to vydělávat z reklam. Pokud jo, budu se mu dále věnovat a rozvíjet ho. Nicméně pro mé další projekty které mám v plánu se toho budu muset ještě hodně naučit. Konkrétně mám v plánu:

Django REST framework, Vue.js a Javascript - abych měl aplikace více dynamické a uživatelsky přívětivější.
Práce s mapama, geolokací
Machine learning - lepší práce s obsahem, automatizace
Automatické testy a robustnější deployment proces

Nakonec jsem tedy zjistil že s programováním je to jako s jízdou na kole, nezapomíná se to. Teď jen najít zaměstnání, kde bych mohl makat na zajímavých projektech a ještě rychleji posunout dál na pokročilejší úroveň.

Komentáře

Martin

Datum: 14. 2. 2021 22:22:03

Davide, tvé fotky mám rád, co se týká programování, nechci ti brát iluze, ale trošku si zamrzl. Django je mrtvé, dneska se jede Javascript, Python si rozchodíš za pár korun jako Lambda funkci v AWS, a zrovna na tvoje použití jsou relační databáze blbost a víc smyslu by dávalo třeba DynamoDB.

Věř mi, že cesta z toho “něco nějak v Pythonu sesmolím” na úroveň “vím co fakt dělám” je dlouhá. Rozhodně tě nechci odrazovat, jen spíše chci říci, že to musíš dělat několik let a věnovat se tomu.

Jinak myslím, co se týká objektů, tak zejména Ruby je plně objektové, je možné třeba 5.times {} stejně tak v JS je možné array.forEach(x => console.log(x)), tohle třeba Python neumí.

Jinak osobně si nemyslím, že Covid je důvod proč bys nemohl dělat portréty. Lidi sedí na Tinderu a úspěch na Tinderu závisí značně na fotkách, a není nic snadnějšího než vydělávat na bandě nadržených týpků.

David Nogol

Datum: 15. 2. 2021 9:55:56

Díky za komentář Martine. K těm tvým poznámkám (čísluju pro lepší přehlednost):

podle čeho soudíš že je Django mrtvé? Komunita kolem něj mi přijde aktivní, chystá se nová verze a přijde mi že je dost rozšířené. Narážím na něj právě často při hledání práce. Javascript se chci taky naučit, ale na backend mi přijde Python a Django vhodnější.
“jen spíše chci říci, že to musíš dělat několik let a věnovat se tomu.” - to ale platí u všeho, ne? Rozhodně nečekám že po pár týdnech se ze mě stane expert. Na druhou stranu už mám vyzkoušeno, jak rychle se dokážu učit nové věci.
“Jinak osobně si nemyslím, že Covid je důvod proč bys nemohl dělat portréty.” - no ono se celkem blbě vydělává, když ti stát zakáže fotit a ani ti nedá žádné kompenzace. Prakticky teď legálně můžu fotit jen firemní klienty. Ale většina firem jede teď v remote režimu a co jsem zjišťoval u těch firem, kde fotím pravidelně, tak mají teď aktivity jako třeba focení zakázané. Takže se tím fakt živit nedá, přišel jsem o 90% zakázek.

Martin

Datum: 15. 2. 2021 13:53:18

Ohledně Djanga, věřím že komunita je velmi aktivní, sám jsem odešel z práce linuxového admina, právě proto, že to dělá každý. Nejvíc pracovních nabídek je asi na securiťáka, nebo prodavačku, přesto si nemyslím, že to jsou slibné profese.

Obecně, po letech zkušenosti v IT ti můžu říci, že pokud si chceš sáhnout na dobré pracovní podmínky, dělej vzrůstající obor, kde nabídka pozic vzrůstá, ale nestačí k tomu nabídka kandidátů, a to jsou zpravidla novější technologie. Tím nemyslím jako rok nové, tím myslím, že ta technologie je stará 5-10 let a ne 20 nebo 30 let.

U libovolné zanikající technologie (a dnes už nebude moc lidí co začíná nové projekty v Django) je většinou velká nabídka lidí co to umí, ale klesá po nich poptávka, takže se možnosti toho co si můžeš u zaměstnavatele nadiktovat snižují.

A jak říkám, to je moje osobní zkušenost s Linuxem. Ne, že by Linux byl zanikající technologie, ale dnes ho umí kde kdo, proto dělám AWS, kde ta konkurence je značně nižší.

hele jasně, když vydržíš podle mě šanci máš. Navíc obecně podmínky v IT se dost zlepšili, kort pro vývojáře, dneska všichni nabízejí 3 dni home office, ne-li full remote. Takže pokud ti IT vadilo před lety sedět v open space, tak dnes je to víc na pohodu.
promiň, vůbec nesleduji zprávy, netušil jsem, že i focení je zakázáno, začínám se v těch nařízeních a povinnostech ztrácet…

přeju ti hodně zdaru!

Ondra Kandera

Datum: 15. 2. 2021 15:37:04

Dobrá práce! Nenech se odradit, na technologiích zas tak moc nezáleží, pokud je dobře využiješ. Trošku by to chtělo vylepšit design a přidat faviconu.

Kdybys chtěl, můžu poradit ohledně JS/Vue.js, stačí napsat :)

David Nogol

Datum: 9. 3. 2021 19:44:19

Ahoj Ondro, jasně, ten design je takový hodně základní. Každopádně se mi konečně podařilo najít práci jako Django vývojář, takže teď se budu učit s Djangem na nějakém větším projektu :) A díky za nabídku ;)

Petr Hrazdík

Datum: 6. 6. 2021 1:18:21

Davide, byl jsi dobrý portrétní fotograf. Je podle mě škoda to úplně pověsit na hřebík. Na tvém místě bych kromě programování se věnoval focení aspoň okrajově, ideálně o víkendech, aby jsi s focením měl stále kontakt a mohl se k tomu v budoucnu vrátit. Co třeba svatby, ty se fotí jen o sobotách a pěkně se s nimi dá vydělat?

David Nogol

Datum: 17. 6. 2021 19:45:50

Díky Petře, ale focení jsem na hřebík nepověsil. Sice teď můj hlavní příjem přichází z programování, do toho ale pár zakázek za měsíc stíhám :) A svatby bych nefotil za nic :D

Věrný čtenář

Datum: 10. 10. 2021 18:50:51

Kde jsou ty časy, kdy zde byl co týden, to článek…

David Nogol

Datum: 11. 10. 2021 10:28:08

Jo no, ale pořád lepší psát málo, než pokračovat v psaní často za každou cenu i přesto, že by se tam nic nového neobjevilo. Můj život je teď o poznání méně zajímavý, než v době kdy jsem čerstvě vlítl po hlavě do práce na volné noze :D

Věrný čtenář

Datum: 11. 10. 2021 14:37:37

Je to škoda. Bylo zajímavé a inspirativní to číst. :-(

Co mi přinesl rok 2020

2020-12-31T00:00:00Z

Už přes 10 let držím tradici, že na konci každého roku sepíšu ohlédnutí za uplynulým rokem. Ani letos tomu nebude jinak. Shrnutí předchozích let najdete zde.

Loni jsem hodně investoval do techniky, nakupil jsem nový monitor, počítač a novou fototechniku, když jsem přecházel z Fujifilmu na Sony. Letos jsem měl v plánu zaměřit se co nejvíce na zvýšení příjmů a co nejvíce fotit. Dokonce jsem si udělal v rámci mé daňové evidence takový hezký dashboard, kde se mi ukazovaly aktuální výdělky, můj stanovený cíl a přehled toho, jak daleko jsem ve splnění cíle, kolik bych měl vydělávat denně abych cíle dosáhl. Vše bylo interaktivní a přepočítavalo se to podle aktuálního dne a výše příjmů. Dost mi to v začátku roku pomáhalo, měl jsem to denně na očích. Leden byl průměrný, ale v únoru to začlo fungovat a já měl nadprůměrný příjem oproti předchozím rokům.

A pak přišel Covid-19 a vše šlo do prdele :)

Názorná ukázka, jak vypadá drobný živnostník v ČR na konci roku 2020.

Na jaře jsem se zodpovědně izoloval a musím říct, že to bylo strašně fajn období co se týká nějakého nabrání sil a odpočinku. Udělal jsem si pořádek ve fotkách a konečně promazal archiv za posledních 5 let aktivního focení. Měl jsem čas číst, dohnat resty, přemýšlet a odpočívat. Přemýšlel jsem jak z aktuální situace ven, zvažoval jsem že začnu znovu programovat nebo se věnovat videu. Nakonec se situace začala zlepšovat a já tak zůstal u focení.

Bohužel přes léto nebylo zakázek dost na to, aby mi to pokrylo ten jarní výpadek a potom se to začilo zase vše omezovat, zakázky se začly přesouvat a nebo častěji odpadaly úplně.

Jsem moc rád, že jsem si loni pořídil kočku. Klaudina mi byla letos úžasným společníkem, zvlášť v dobách kdy jsem se izoloval doma. Lepší kočku jsem si ani nemohl přát, bez ni by to doma nebylo ono :)

Zpátky k programování

Na konci podzimu jsem se finálně rozhodl, že se začnu učit znovu programovat. Kdoví jak dlouho bude probíhat ještě tahle situace s pravidelným zavíráním a otevíráním služeb a pohybu osob. Můj odhad je, že minimálně ještě rok bude pro fotografy dost špatný a plný nejistot.

Trochu jsem se bál, jak mi to po osmi letech pauzy od programování půjde. Dříve jsem programoval především v Javě. Letos jsem se rozhodl naučit Python a naučit se dělat weby pomocí frameworku Django. Prvních pár týdnů jsem se cítil jako retardovaná opice, ale celkem krátce se mi podařilo proniknout alespoň do základů. V lednu budu dokončovat můj první web. Byla to taková jednoduchá bokovka na které jsem se naučil pár věcí, ale pokud to pak naplním obsahem tak by to mohlo alespoň přinést i nějaký peníz.

Mám v hlavě nápad na jeden SaaS (software jako služba) projekt. Jenže k jeho realizaci budu potřebovat mnohem více zkušeností. A do té doby se buď rozjedou zase zakázky a nebo se nechám zaměstnat jako Python vývojář.

Ať už to dopadne jakkoliv, fotit určitě nepřestanu, jen těch volných termínů na zakázky bude méně a nejspíše se to promítne i na cenách.

Úspěšný nebo neúspěšný rok 2020?

Na první pohled se může zdát, že byl rok 2020 hodně špatný. Je fakt, že takhle špatně se mi finančně nevedlo už hodně dlouho. V podstatě jsem přišel o práci jako fotograf a vyhlídky na další rok nejsou v tomhle oboru moc radostné. Firmy pro které jsem fotil teď přestaly pořádat akce, zaměstnanci pracujou z domovu takže se focení portrétů odkládá na neurčito. A mnoho živnostníků které fotívám, tak raději teď šetří. Ale beru to jako příležitost ke změně a dalšímu růstu. Co se týká financí a práce byl rok 2020 katastrofický. V osobním životě se ale dařilo více než skvěle, zdá se že se na mě konečně usmálo štěstí a já si ten rok fakt hodně užíval :)

Celkem se dařilo co se týká sportování. Začátkem roku jsem si pořídil sportovní hodinky Garmin Forerunner 245 a docela mě to pomohlo se dokopat k častějšímu pohybu. Viz nahoře souhrn uběhnutých kilometrů v jednotlivých letech. Bohužel mi v létě úplně zavřeli oblíbené fitko a vzhledem k neustálému zavírání a omezování posiloven jsem se rozhodl pro změnu a pořídil si kettlebelly pro cvičení doma. Začal jsem až koncem roku, asi se o tom brzo více rozepíšu. Ale první dojmy jsou skvělé, jedu podle programu Simple and Sinister Pavla Tsatsoulina. Zdá se, že je to trvale udržitelné a pro mé sedavé zaměstnání ideální na udržování kondičky.

Rok 2020 na fotkách

Zde je takový ohlédnutí za tímto rokem z pohledu fotografa

Začátkem roku jsem fotil několikrát představení Továrna na zázraky Michala Nesvedy, bylo to příjemné zpestření od profesních portrétů a focení firemních eventů :)

V únoru jsem si zafotil ateliérové portréty a akty s Bárou.

Taky jsem realizoval první TFP focení s Johankou.

Dlouho jsem měl v plánu oslovit Alžbětu na focení a letos v únoru se to konečně povedlo :)

Fotil jsem různé podoby mé dvorní modelky Aničky :)

V druhé půlce května jsem se odvážil jít fotit ven, nafotili jsme s Denčou sérii portrétů v centru Prahy.

Anička měla po dlouhé době červené vlasy, tak jsme se šli projít a já to zdokumentoval.

Po asi dvou letech jsem se sešel s Hanuš a zajeli jsme si na výlet do lesa. Udělala na svačinu sushi a nafotili jsme sérii přírodních portrétů…kapradí nemohlo chybět :)

Loni jsme s Lenkou stihli výletů hodně, letos myslím jen jeden. Nabalili jsme krosny zásobama, jeli přespat do Krušných hor. Když jsme přijeli, udělalo se hnusně, tak jsme vylezli na jeden kopec a pak utíkali na bus. Takhle nabalený na jednodenní výlet jsem ještě nejel :)

S Viky jsme konečně nafotili nějaké pořádné portréty při západu slunce. V předchozích letech nám nikdy nevyšlo fotit v časech, kdy portréty fotím nejraději.

Stihl jsem i jarní focení s Markétou, aneb další nová tvář kterou jsem letos fotil

A protože mám v portfoliu pihatých zrzek málo, fotil jsem poprvé i s Jančou. První focení nám nevyšlo moc počasí, takže jsme udělali jen pár fotek u kafe.

Se Zuzou jsem fotil už hodněkrát a letos v červnu měla svatbu. Svatby nefotím, byl jsem pozvaný jako host. Ale měli fakt nádhernou svatbu, celý den jsem si krásně užil (až na problémy s bolavým zubem :)) a nakonec jsem si z toho odnesl snad více fotek, než kdybych tam šel jako fotograf :)

V červnu jsem fotil se vzpěračkama další kalendář. A letos musím říct, že jsem z něj doopravdy nadšený co se nám podařilo vytvořit. Ještě o něm sepíšu článek ohledně toho jak vznikal a zveřejním další fotky (je ostuda že jsem přes starosti kolem podnikání neměl letos čas se do toho pustit). Kalendář si můžete zakoupit na webu vzpěraček.

Na svatbě jsem se rovnou domluvil s družičkou DoriAnnou a po dlouhé pauze jsme se sešli a nafotili nové portréty :)

I když jsem měl dost asociální rok, stíhal jsem se vidat i s přáteli. S Jančou jsme stihli akorát rychlofocení cestou z oběda :)

S další Jančou jsem pak šel na výlet, po 26 kilometrech chůze se podařilo udělat tuhle fotku :) Více fotek v tomhle článku.

S Viky jsem fotil i v létě, fotili jsme jak vodní fotky ve Vltavě, tak i potom západovky s koněm. O pár týdnů později mě pak Viky na koni učila jezdit, takže jsem si splnil i jeden dlouho odkládaný sen :)

Účastnil jsem se hodně zajímavé akce s názvem Ragnarok, která se odehrávala v bývalé raketové základně v Bratronicích, místo ve kterém se pořádá Junktown. Bylo to hodně příjemné zpestření tohoto roku. Tématika postapo, vikingové a k tomu pivo, kozy, zápasy v bahně… A jako bonus jsem si zafotil portérty s Valkýrou Rafi :)

Po letech jsem fotil znovu s Terez. Tentokrát přijela i s Kirem a bylo z toho dost veselé focení :)

V tomto roce jsem měl jen jeden portrétní workshop, jen individuální. Modelkovala opět Anička :)

V září jsem fotil poslední TFP focení, pak už na to nebyla vůbec nálada. Fotil jsem opět s Aničkou, která mě nakonec přemluvila i na jedno prosincové focení (z toho fotky ale ještě nemám hotové)

Jaký byl rok 2020 pro vás?

Komentáře

Patrik Gajdoš

Datum: 31. 12. 2020 13:55:55

Po přečtení podobných zhodnocení si o dost víc vážím, že mě ta situace zas tolik nepostihla. Budu držet palce, ať situaci překonáš a až budu potřebovat focení, určitě vím, že se mám obrátit na tebe. :)

Ondra Kandera

Datum: 31. 12. 2020 15:07:21

Myslel jsem si, že mě to jako programátora moc nepostihne, ale pletl jsem se. Pokud jde o příjmy, je to můj nejhorší rok za dlouhou dobu… Ale nevadí, věřím, že se to brzo zlepší - i u tebe.

Začal jsem se ve volném čase učit JS (Node.js a Vue.js) a rozjel dva projekty - jeden s kolegy (sumfee.com) a druhý sólo (wishfox.app). Dalo mi to určitě o hodně víc zkušeností, než bych měl v „normálním“ roce. Vrátil jsem se zase k webům a baví mě to.

Petr Krauz

Datum: 1. 1. 2021 8:56:37

Jak Píše Patrik, jsem rád, že stále dělám SEO a focení se věnuji spíš jako koníčkem. Nicméně na jaře jsem také přecházel - z Olympusu na SONY A7 III, koupil k tomu tři skla a říkal si, jaká to bude letos paráda. Na těle mám nafoceno asi 500 fotek a doufám, že 2021 bude v tomhle ohledu lepší. :)

Ať se daří!

Daniela Kunz

Datum: 3. 1. 2021 1:59:51

Davide, všechno zlé je pro něco dobré. Ať se daří focení (nádherné fotky) i programování. Pro mě byl loňský rok plný uvědomění pod taktovkou Smysluplnosti. Shrnuto tu https://www.danielakunz.cz/sklizime-co-jsme-zaseli-aneb-novorocni-bilancovani-2020-2021/. Dodělala jsem si profesní web (budu potřebovat fotky ) a ten My3vTom, co jsi mi dělal fotky, ležel vloni ladem.

Broněk

Datum: 3. 1. 2021 19:13:37

Krásné fotky :). Jak tu někdo psal, vše zlé je pro něco dobré - vše je jen LEARN/LESSON. BTW přidal sem odkaz na tvůj report do mého: https://www.bronislavmarketing.cz/report-roku-2020-family-first/ ať se daří.

Marek Topolář

Datum: 30. 1. 2021 23:16:25

Tvoje roční shrnutí pravidelně projíždím snad už 7. rokem. Výsledek toho z minulého roku šel bohužel odhadnout ještě předtím, než jsem článek otevřel. Dopadl jsem velmi podobně. Po velkých investicích do technicky na konci 2019 jsem se v květnu 2020 raději jal vzít na poloviční úvazek práci webdesignera. Tu jsem si teď navýšil na plný. Svatby pár měsíců v nedohlednu a kdoví, jak to bude. Nezbývá nám než doufat :-)

Co mi přinesl rok 2019

2019-12-31T00:00:00Z

Už je to u mě tradice, že na konci roku shrnuji, jaký pro mě uplynulý rok byl. Předchozí shrnutí najdete zde. Letos jsem vůbec nepsal žádné reporty Ze života na volné noze. Od doby co se mi podnikání rozjelo mi přijde, že tam nemám co psát, že se prostě jen opakuje pořád dokola to samé.

Rok 2019 pro mě byl dost zvláštní. Asi nikdy v životě se můj životní standard nezvýšil tak, jako v průběhu tohoto roku. Přitom původní plán na tento rok bylo šetřit si, abych měl co nejvyšší úspory. Ale hned z kraje roku mě při upravování fotek už začalo štvát upravování na 13" displeji notebooku. Sice jsem byl zvyklý, posledních 8 let jsem takto pracoval. Dokud jsem dělal základní úpravy fotek, bylo to ještě v pohodě. Ale u těch detailních retuší už to začlo být dost omezující. Po dlouhém vybírání jsem vzal nakonec Eizo CS2730. Dost mě ta cena odrazovala, ale nakonec vůbec nelituju a bez pořádného monitoru si už práci s fotkama představit nedokážu.

Jenže tím to nekončilo. Na jaře mi Pavel z fotosony.cz nabídl, že mi půjčí Sony A7III na vyzkoušení a recenzi. Ta zápůjčka mě ve výsledku vyšla na více než 100 tisíc. Protože jsem se rozhodl že přejdu z Fujifilmu na Sony. Pokud vás zajímá více, sepsal jsem článek o tom, proč jsem na Sony přešel.

Z podnikatelského pohledu se to zdálo jako dost nesmyslné utrácení, protože krom foťáku jsem musel koupit komplet nové příslušenství, objektivy atd. Nakonec toho ale vůbec nelituju. Fotky jsou teď o něco málo kvalitnější (klienti rozdíl nepoznají), ale co je pro mě zásadní je to, že se mi teď fotí mnohem snadněji a že mám z focení více povedených fotek a daří se mi zachycovat více momentek. Což znamená, že je pro mě teď snadnější udělat fotky, které si pak klient s radostí objedná a zaplatí.

První půlka roku byla celkově optimistická, dařilo se a já se měl hodně dobře. Zažil jsem strašně krásné období, zakázek bylo dost a já měl radost z nového foťáku. Ale pak přišlo v půlce roku období, kdy se začlo všechno srát. Hlavně v osobním životě. Ale do toho se začly přidávat další a další věci. Bylo to až absurdní, jak se to sešlo. Třeba v jeden den se mi pokazil pár dnů nový foťák a ještě jsem rozbil světlo v ateliéru. A takhle to pokračovalo několik týdnů. Pak zavolal majitel bytu, ve kterém jsem byl strašně spokojený a oznámil mi, že se rozhodl byt prodat a abych si našel něco jiného.

Blbé bylo, že byty za cenu jako byl ten už se nedaly sehnat. Jeden jsem málem sehnal (paní ho nabízela dost pod cenou oproti ostatním nabídkám), ale i přestože jsem zareagoval téměř okamžitě, vyfoukl mi to zájemce který se na byt přišel podívat o 15 minut přede mnou. Ještě horší bylo, že jsem po nákupu Sony utratil všechny úspory. Takže jsem hledal bydlení, aniž bych vůbec něco měl…bylo to fakt vtipné období :)

Nakonec to dopadlo úplně skvěle. Narazil jsem na zajímavý byt kousek od toho původního, který je hned u metra a navíc je dispozičně řešený tak, že má jednu velkou místnost. Ale byl dost drahý a byl přes můj limit. Jenže jsem si říkal, že by tam šlo možná i fotit. Při prohlídce bytu jsem si to ale rozmyslel, protože mi naživo nepřišel zas tak velký a bál jsem se té ceny (a šílené kauce, plus provize realitce). Tak jsem ho odmítl. Jenže o týden později jsem si všiml, že byt zlevnili. Tak jsem se okamžitě ozval a do týdne bydlel v novém :)

Nový byt slouží zároveň i jako ateliér

Z bytu jsem ještě nadšenější než z toho předchozího. Je mnohem větší, mám tady plnohodnotný ateliér, obrovský balkon s výhledem do parku a hlavně metro hned u baráku. Horší je to s cenou. Ještě před necelými dvěma roky jsem ve spolubydlení platil za bydlení kolem 5 tisíc. Teď je to skoro čtyřnásobek. Když bydlí člověk v Praze sám, je bydlení dost náročné.

Naštěstí jsem to období kdy se všechno sralo úspěšně zvládl a překonal. Dost jsem si dával pozor, abych nepropadl depresím jako se mi stalo předchozí roky. Nechtěl jsem už zažít stavy, kdy budu ležet celé dny v posteli a nemít energii a chuť vůbec cokoliv dělat. Většinu času se mi to dařilo, fungoval jsem celou dobu celkem normálně. Jen jsem se dost uzavřel před světem a byl jsem trochu více asociální, než obvykle.

Zakázek bylo celkově pořád dost a mě čím dál tím více štvalo, jak je ten můj notebook nevýkonný a jak mě zdržuje. Už jsem z toho byl fakt zoufalý a proto krátce po splacení půjčky na stěhování jsem si pořídil výkonný počítač.

Celkově byl tenhle rok šílený co se týká útrat. Jen za techniku jsem letos dal kolem 200 tisíc. Na druhou stranu se mi díky tomu teď mnohem lépe pracuje. Přijde mi až neuvěřitelné, jak moc se mi za poslední rok život zjednodušil :)

Moje nová spolubydlící

Loni na podzim jsem si chtěl pořídit psa, štěně Chodského psa. Už jsem byl skoro rozhodnutý, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel. V mé aktuální situaci by byl pes dost náročný. Bylo by sice super mít parťáka na běhání, výlety atd. Ale vyžadoval by hodně času (zvlášť v prvních letech) a já si nebyl jistý, jestli bych se mu dokázal věnovat tolik, kolik bych si přál. Tak z toho nakonec sešlo.

Loni jsem se ale zamiloval do Viky, kočky mé kamarádky. Psal jsem o tom v loňském shrnutí roku. Nikdy jsem kočky moc nemusel, ale u ni se to změnilo. A krátce po přestěhování mi došlo, že vlastně kočka by pro mě byla mnohem vhodnější parťák. U kočky nemusím nic řešit ani když nebudu doma celý den.

Kamarádka mi poradila, abych zkusil vzít nějakou kočku do dočasné péče a když si navzájem budeme sedět, tak ji můžu adoptovat. Napsal jsem do útulku a o pár dní později mi přivezli Klaudinku. Černé šestiměsíční kotě. Stačilo pár dnů a psal jsem do útulku, že si ji rovnou adoptuju :)

Musím říct, že pořízení kočky mi hodně pomohlo. Potom co jsem se odstěhoval ze spolubydlení a bydlel jsem sám, trpěl jsem dost na pocit samoty. S příchodem kočky se to celé změnilo. Už jen fakt, že mě vždycky nadšeně přivítá, když přijdu domů, je strašně příjemná změna. A taky se pracuje mnohem příjemněji, když spí pod monitorem a já ji při práci průběžně mazlím :) Je to takové moje antistresové zlato.

Klaudina musí být u všeho. Asistuje u focení, úpravy fotek (kdy mě hlídá jestli ty retuše neflákám) u hraní… S ni nejsem nikdy sám :)

Finance

Co se týká příjmů, nebyla to žádná sláva. Oproti předchozímu roku jsem vydělal jen o necelých 24 tisíc více. Ale výdaje dost vzrostly. Měl jsem stanovený cíl - kolik měsíčně chci vydělávat, ale nedařilo se mi to splnit.

Příští rok to zkusím udělat jinak - stanovit si celkový cíl příjmů za celý rok. A do mých statistik přidat přehled, z kolika procent mám splněno a kolik ještě zbývá. A to proto, že už z povahy mého podnikání to bude kolísat. Když jsem měl stanovený měsíční cíl a ten jsem nedokázal párkrát po sobě splnit, rezignoval jsem s tím, že to už nemá cenu. Takhle můžu v rámci ročního plánování pracovat i na dlouhodobých aktivitách, které nepřinesou peníze hned, ale s odstupem času.

Letos ani nebudu zveřejňovat grafy za jednotlivé měsíce, nemá to moc cenu. Není tam oproti předchozím rokům nic zajímavého. Vtipné je snad jen fakt, že stejně jako loni, i letos bylo září nejhorší měsíc a oba dva roky jsem v září vydělal skoro na korunu stejnou částku :)

Focení

Ve focení jsem si opět prožíval kreativní krizi a kromě zakázek jsem moc nefotil. Nicméně koncem roku mi došla jedna věc, která mi pomohla přehodnotit to jak se na svou tvorbu dívám. Dost mě štvalo, že nejsem se svýma fotkama spokojený po fotografické stránce, že nedělám jednu pecku za druhou. Myslím tím jako třeba loňská fotka ze Signal festivalu, nebo předloňská fotka s liškou. Takové, které mají hodně velkou odezvu, hromadu lajků a sdílení.

Jenže pak se sešlo po sobě několik klientů, kteří mi zopakovali v podstatě to samé - vybrali si mě hlavně proto, jak přirozeně vypadají lidi na mých fotkách a že jim to sluší. A já si uvědomil, že tohle přesně je má silná stránka. Že často slýchám od klientů, že je to poprvé co se na svých fotkách sami sobě líbí. A to říkají už během focení, při pohledu na neupravené fotky.

To mi pomohlo přehodnotit situaci. Dlouho jsem se hnal za tvorbou fotek, které budou něco extra. Ale to mě úplně paralyzovalo a odrazovalo od tvorby. Místo toho se raději zaměřím na to, abych pravidelněji tvořil i mimo zakázky a měl pořád hodně co sdílet. S tím zaměřením na přirozenost a přirozenou krásu lidí. Snad mi to pomůže k častějšímu focení i mimo zakázky, abych neměl focení pořád jen jako pracovní činnost :)

Ostatní

Tenhle rok byl úspěšný v tom, že jsem v první půlce roku celkem pravidelně chodil do fitka a hlídal si stravu. Takže jsem se cítil dobře, měl dost síly a postavu se kterou jsem byl spokojený. Bohužel v období kdy se mi začlo vše srát jsem se cvičením přestal a už se k tomu nedokopal. Mám v plánu na to ale navázat a od ledna zase začít cvičit. Navíc jsem zjistil, že ty mé dlouholeté problémy se zády jsou dost ovlivněné i psychikou. V období kdy jsem byl v pohodě a šťastný, tak jsem se cítil skvěle. Když mi bylo po psychické stránce mizerně, ozvaly se zase bolesti zad a s tím se snížila moje chuť do sportování.

Bohužel jsem se nevyfotil v nejlepší formě, protože jsem nečekal že s tím cvičením takhle seknu. Tohle jsem fotil v září, cca dva měsíce potom, co jsem cviční a stravu začal flákat.

Co mě ale hodně mrzí je, že letos jsem hodně polevil co se týká otužování. Loni jsem se otužoval půl roku a v prosinci jsem vylezl na Lysou horu v zimě jen v kraťasích. Letos jsem na to sral a taky se to projevilo častějšími nemocemi. Na druhou stranu jsem po třech letech zkusil ponor do vany napuštěné studenou vodou. Před třemi lety jsem vydržel asi 5 sekund a pak jsem z vany utekl. Tentokrát jsem vydržel ale 4 minuty (den později pak 6) a byl to strašně super zážitek. Proto bych chtěl tyhle studené koupele dělat pravidelně. První dojmy jsem tenkrát sepsal zde.

Mám ale taky zajímavou zkušenost z léta. Když se vše sralo, vyrazil jsem do Krkonoš (viz příspěvek na facebooku) a měl jsem v plánu být několik dní v přírodě. Měl jsem nabalený těžký batoh se zásobama na pár dní, nechtěl jsem nikde nic kupovat. Nakonec jsem po přespání na Sněžce ušel 33km a úplně se zničil. Strašně mě to tenkrát pomohlo. Až zas budu mít nějakou životní krizi, půjdu se podobným způsobem zničit.

Pořád mě ale trápí stejné problémy s produktivitou a celkově s přístupem k práci. I tento rok jsem většinu času prokrastinoval a kvůli tomu se práce protáhla na nesmyslně dlouho. Všechno se pak vleklo a já pořád “nestíhal”, takže pak ani pořádně nechodil ven s přáteli. Ne že bych fotky odevzdával pozdě, jen prostě jsem roztáhl práci na celý den a nezbyl pak čas na nic jiného. Nicméně musím říct, že od koupi nového počítače se to dost zlepšilo a práce na fotkách mi zabere mnohem méně času a mám menší sklony k prokrastinaci. Na druhou stranu po asi 10 letech mám stroj, na kterém jdou hrát hry a musím přiznat, že koncem roku jsem hraním trávil více času, než by se mi líbilo :)

Celkově jsem ale rád, že mám skvělé rodiče a taky úžasné přátelé. Ať už jsem byl v jakýchkoliv sračkách, vždycky jsem měl na koho se obrátit.

Plány na další rok tady nemá smysl psát, protože to pak vypadá blbě když se mi je nepodaří splnit :D Obecně ale pořád platí plány předchozích let. Vydělat více, fotit více (a lépe), trávit více času s přáteli a trávit méně času prokrastinací.

Rok 2019 ve fotkách

V lednu jsem vystavoval jednu svou fotku v rámci společné výstavy ve fujifoto.cz

S Anet jsme nafotili super barevnou sérii portrétů.

Stál jsem na druhé straně foťáku, fotila mě skvělá Mia Křížková

S Viky jsme fotili celkem chvíli, ale vzniklo z toho focení strašně moc fajn snímků.

Bylo to fajn období, tenkrát jsem spamoval hromadou fotek koťat ve všech podobách :)

Celkově byl tenhle rok docela nacpaný kočkama :)

Měl jsem přednášku při otevření Fotoklubu Kavalírka.

Byl jsem s Lenkou na výletě v Českém Švýcarsku, kde jsem si vyzkoušel jak se se Sony fotí v noci.

Celkově jsme s Lenkou letos výletovali docela dost. Až později jsme zjistili, že všechny naše výlety mají dost podobný scénař, kdy to blízko u cíle vzdáme a jedeme domů (nebo na pivo) dříve než jsme plánovali :)

V rámci procvičování úprav v Photoshopu jsem si hodil přes hlavu tričko, cvakl se doma u zdi a vzniklo z toho tohle.

Tím jak jsem byl v průběhu roku asociální jsem se moc s lidma nevídal. Ale poznal jsem třeba Verču a jsem za to moc rád.

Mám radost, že letos jsme se s Aničkou vídali dost často a taky jsme často fotili. (Teda často když beru v úvahu kolikrát jsem letos vůbec fotil něco jiného než zakázky). Kromě hromady klasických portrétů se nám podařilo nafotit i zajímavou sérii fotek ve sprše.

Se Zuzou jsme se vydali na Signal festival. Bohužel se nám nepodařilo trumfnout loňskou fotku, která je pro mě dodnes jedna z nejlepších, které jsem kdy vyfotil.

Připravil jsem jeden workshop pro remeskulna.cz

S Hankou mám letos fotek hodně, ale většina jsou jen domácí momentky s kočkama :) Ale i tak jsme letos zvládli alespoň 2 focení venku.

Komentáře

Roman B.

Datum: 7. 1. 2020 18:39:14

Veľa zdaru a viac radosti z fotenia v budúcom roku! Držím ti palce…

David Nogol

Datum: 8. 2. 2020 21:36:29

Promiň Romane, přehlédl jsem komentář. Děkuju moc za podporu! :)

John Wayne

Datum: 1. 4. 2020 18:36:14

Velice vám děkuji za zajímavý blog, který mi pomohl najít odpovědi na mé otázky. absolutně si zaslouží pozornost. Budu rád tyto informace sdílet se svými přáteli.

Vojta

Datum: 4. 6. 2020 12:00:42

Nechci vám do toho kecat, ale není na čase napsat něco dalšího? Třeba jak se fotograf vyrovnává s covid-19 či jak se daří? Jsem zvědavý. :)

David Nogol

Datum: 8. 6. 2020 10:35:57

Díky, nějak mi přišlo že teď nemám moc o čem psát. A můj způsob vyrovnání se s covid krizí není úplně vzorový…to by bylo spíše na článek typu “jak to nedělat” :D Ale rád bych zas brzo něco sepsal, jen se k tomu musím dokopat :)

Nový počítač, aneb jak jsem po 8 letech odešel z Macu na Windows

2019-12-11T00:00:00Z

Když jsem v roce 2011 přecházel na Mac OS X, byl jsem maximálně nadšený. Jak se systémem, tak i s HW které Apple vyrobil. Tenkrát to byl Macbook Air, který mě provázel mými začátky v podnikání a upravil jsem na něm tisíce fotek. Vydržel mi celých 5 let a doteď slouží. Při přechodu z Windows Vista to byl malý zázrak a i přesto že se jednalo spíše o méně výkonný notebook, práce na fotkách byla tehdy oproti předchozímu notebooku blesková, především díky rychlému SSD.

V roce 2016 jsem si pak pořídil z druhé ruky Macbook Pro 13" v konfiguraci s 2,9Ghz i5, 8GB RAM a 512GB SSD. Tenkrát jsem zvolil takovou konfiguraci kvůli omezenému rozpočtu, vyšlo mě to tenkrát na cca 36 tisíc. Nějakou dobu to celkem stačilo, ale při častějším focení bylo dost utrpení na tom pracovat. Když přijdu z focení, importuju fotky do Lightroomu a nechám k nim vygenerovat náhledy, abych je pak mohl rychleji protřídit. Jenže to trvalo někdy i několik hodin, po které byl počítač tak zpomalený, že se na něm nedalo pracovat.

Dlouho jsem přemýšlel, co pořídit místo něj. Přibližně od roku 2006 používám jen notebook, protože mi vyhovuje ta možnost být mobilní. A od doby prvního Macbooku jsem nepoužíval ani externí monitor, klávesnici ani myš. Takže dlouhou dobu jsem mohl pracovat odkudkoliv stejně (ne)pohodlně a nemusel si zvykat na jiný postup.

Jenže práce na notebooku se mi za ty roky dost zkomplikovala. Jednak tady byla nutnost mít neustále připojený externí disk s rawy, později jsem si natolik zvykl pracovat s grafickým tabletem že bez něj už nemůžu pracovat. No a začátkem tohoto roku jsem si pořídil kvalitní 27" EIZO monitor. Takže jsem došel do stavu, kdy pro pohodlnou práci musím mít připojené několik zařízení a veškerou práci na fotkách jsem stejně nechával na dobu, kdy budu s notebookem doma.

Proto se mi moc nechtělo kupovat další notebook. Bál jsem se taky toho, že si výkonově moc nepolepším ani s aktuálními Macbooky Pro. Tam se pohybují pro mě použitelné konfigurace na částkách kolem 100 tisíc. Ve výsledku by pak notebook stejně skončil většinu času zapojený do hromady kabelů na pracovním stole doma.

Proto jsem se rozhodl, že si pro práci pořídím výkonný desktop. A protože Apple nic použitelného do 100 tisíc nenabízel, rozhodl jsem se přejít po dlouhých letech zpátky k Windows.

Výběr HW

Od doby kdy jsem se orientoval v nabídce jednotlivých komponent už uplynulo mnoho let. Pustil jsem se tedy do studia a začal zjišťovat, jaká sestava bude mít nejlepší poměr cena/výkon se zaměřením na rychlost zpracování fotek. Pevný cenový strop jsem si nedával, chtěl jsem se vejít do cca 70 tisíc.

Pracuju nejčastěji v Lightroomu a Photoshopu. Pro Lightroom jsem potřeboval nutně co nejrychlejší SSD a taky co nejrychlejší procesor. Ostatní komponenty už nebyly tak moc důležité.

Jako procesor jsem měl nejdříve vyhlídnutý Intel i9-9900K. Když už jsem byl skoro rozhodnutý, objevil jsem nějaké srovnávací testy s novým AMD Ryzenem 9 3900X. AMD má sice nižší frekvenci, ale zato o 4 jádra více než i9 (12 vs 8). A u hromadných operací jako import, generování náhledů a export fotek dokáže Lightroom těch více jáder využít a tyto operace jsou pak rychlejší.

Co se týká disku, tam to bylo bez debat, vybral jsem ten nejrychlejší, který je dostupný. Konkrétně Samsung 970 PRO 1TB. Ten jsem použil jako hlavní systémový disk a mám na něm Lightroom katalog s náhledy.

K sestavě jsem dostal ještě zdarma další SSD ADATA XPG GAMMIX S5 SSD 512GB, který je sice pomalejší než ten Samsung, ale používám ho jako dočasné úložiště pro rawy z rozpracovaných focení.

Co se týká ostatních komponent, důležité pro mě bylo ještě kvalitní chlazení, takže jsem nešetřil na chladiči CPU a na skříni. Zbytek komponent už tak důležitý nebyl, tak jsem se snažil šetřit. Z původně plánovaných 64GB RAM jsem koupil jen půlku a ukázalo se, že stačí. Až stačit přestane, dalších 32GB dokoupím.

procesor: AMD Ryzen 9 3900X 3,8GHz
SSD: Samsung 970 PRO 1TB
SSD: ADATA XPG GAMMIX S5 SSD 512GB
HDD: Western Digital 8TB Ultrastar DC HC320
základní deska: ASUS ROG STRIX X570-E GAMING
chladič cpu: NOCTUA NH-D15 SE-AM4
RAM: HyperX 32GB KIT 3200MHz DDR4 CL16 Predator
grafická karta: ASUS ROG STRIX GAMING GeForce RTX2060S O8G
zdroj: Seasonic Focus Plus 750 Gold
case: Fractal Design Define R6 USB-C

Grafickou kartu jsem nakonec koupil o trochu výkonnější, abych si po dlouhých letech mohl pustit taky nějakou hru. Zatím mi většina her běží v QHD rozlišení na (skoro)/maximální detaily :) Pro samotnou práci je ale zbytečně výkonná a dalo by se tady pár tisíc ušetřit.

Nakonec jsem se se vším všudy vlezl do cca 75 tisíc Kč.

S výběrem komponent mi dost pomohl kamarád Honza a taky Martin z Twitteru.

Líbí se mi, že v naprosté většině případů je počítač absolutně nehlučný. Větráky se pořádně roztočí až při plném vytížení procesoru, ale vzhledem k výkonu to stejně trvá většinou jen pár minut a pak se to zase vypne. A při hraní to přes sluchátka neslyším.

Co se týká vzhledu, tak jsem vybral skříň která je hodně velká (a zatraceně těžká sama o sobě). Perfektně izoluje většinu zvuků. Vnitřek počítače mi sice takhle svítí, ale naštěstí po zakrytí bočnice není to světlo vidět - osobně ty svítící počítače nemám rád. Vnitřek jinak nevypadá moc vizuálně zajímavě - kvůli obrovskému chladiči a grafické kartě toho není stejně moc vidět :)

Dojmy z Windows 10

Toho přechodu jsem se dost bál. Poslední moje zkušenost byla s Windows Vista. A od té doby jsem desítky viděl jen na těch nejlevnějších počítačích, takže to byl děs a hrůza.

Ve výsledku mě to ale celé mile překvapilo. V podstatě jsem nainstaloval systém, ovladače, vše jsem aktualizoval, nainstaloval aplikace které používám a do několika hodin jsem mohl pokračovat v práci, kterou jsem měl rozdělanou na Macbooku. Nemusím si zvykat na zásadně jiný workflow, vše je hodně podobné.

Vzhledově mi přijde Win 10 v něčem hezčí, v něčem horší než Mac OS. Ve výsledku obojí používám dost podobně - aplikace spouštím přes vyhledávání a tedy nepoužívám ani start menu, ani ikony na ploše. Jediný zásadní nedostatek Windows je vykreslování fontů, tam je Mac OS mnohem lepší - fonty tam jsou hezky vyhlazené a vypadají dobře. Na druhou stranu, průzkumník ve Windows je mnohem lepší než Finder v Mac OS.

Co se mi na Windows 10 nelíbí je nejednotnost prostředí. Systém jako takový vypadá moderně a hezky. Ale přijde mi to jako mix různých stylů, pokaždé vypadá dekorace oken trochu jinak. Vypadá to jako staré Windows, na kterých běží nějaká grafická nadstavba. Některé okna a nastavení vás ale přepnou do toho staršího vzhledu.

Hodně jsem se bál poštovního klienta, na Macu jsem používal Airmail, který je bohužel dostupný jen pro Mac OS. Naštěstí jsem našel velmi podobnou alternativu v podobě aplikace Mailbird. Vypadají dost podobně, v něčem je Mailbird dokonce i lepší.

Hodně se mi líbí windows management systém, kdy můžete pod Windows jednoduše nějaké okno přichytit třeba k levé/pravé polovině obrazovky a ono se nastaví na celou danou polovinu. Případně to funguje i s přetažením okna do rohů, kdy se okno nastaví na čtvrtinu obrazovky. Pro Mac OS jsem kdysi používal utilitu, která to taky umožňovala, ale při jedné z aktualizací systému to způsobovalo hodně divné chování systému a proto jsem od toho raději upustil a okna nastavoval ručně.

Obecně jsem u Macu vzdal aktualizace systému, skoro vždycky se něco rozbilo a já pak dlouhé měsíce čekal, než to Apple nějak opraví. Windows používám krátce, takže z toho pohledu nemůžu srovnat.

Na druhou stranu se mi v Mac OS líbí způsob instalace aplikací, kdy je stačí jednoduše zkopírovat do složky Aplikace a je hotovo. Instalace aplikací ve Windows je šílená - každá instalační utilita vypadá jinak, občas obsahuje reklamy nebo instalační program navíc nainstaluje nějaké blbosti navíc.

U Macbooku jsem si hodně zvykl na úžasný trackpad, vyhovuje mi více než myš. Zvažoval jsem k novému PC pořídit místo myši Apple Magic Trackpad, ale podle recenzí se zdá, že pod Win nefunguje úplně ideálně. Proto jsem si koupil Logitech MX Master 3. Potěšilo mě plynulé scrollování i pro neaktivní okna (stačí myší najet nad neaktivní okno a lze pak scrollovat jako u aktivního okna), stejně jako to má už dlouho Mac OS. Ale pořád mi ta myš nevyhovuje tolik, jako ten trackpad od Applu.

U Windows jsem se dost obával problémů s ovladači, hrabání se v registrech a podobně, jak si pamatuju z dávné historie. Překvapilo mě ale, jak vše fungovalo hned ze startu. Až na bluetooth, který se mi nedařilo zprovoznit. Zkoušel jsem instalovat různé ovladače, ale pořád systém nedokázal najít žádné BT zařízení. Až po několika dnech mi došlo, že aby to fungovalo, musím k základní desce připojit WiFi anténu :) Pak BT fungoval perfektně a dokonce mnohem lépe, než pod Mac OS. Tam se mi neustále odpojovaly sluchátka (Marshall Major II) a často jsem musel restartovat buď bluetooth proces v systému, nebo celý systém. Pod Windows to funguje bezchybně a ani jednou se mi to neodpojilo nebo nezaseklo.

Windows vs Mac OS v dnešní době

Ač jsem byl dlouhé roky zastánce Mac OS, musím přiznat že v dnešní době je mezi oběma systémy minimum rozdílů. Když je teď průběžně střídám, nevidím mezi nimi žádný zásadní rozdíl který by mě nutil pracovat pod daným systémem výrazně jinak. Celkově hodnotím Mac OS subjektivně o něco kladněji. Pod Windows se mi ale pracuje taky dobře. A za ty roky s Mac OS jsem zažil už tolik problémů, že mě vždycky jen rozesměje když nějaký skalní fanoušek zmíní jak je ten systém bezchybný a dokonalý :)

Výkon

Ten hlavní důvod proč jsem si stroj pořizoval byl výkon. Obvykle přijdu z focení se stovkami fotek a potřebuju je co nejrychleji zpracovat. Obvyklý workflow je import fotek v Lightroomu s tím, že rovnou vygeneruju 1:1 náhledy, abych mohl fotky rychleji probrat a odstranit ty neostré/špatně zaostřené. Fotky pak jednu po druhé projdu ve 100% přiblížení, promažu nepovedené a zbytek povedených exportuju v náhledové kvalitě.

A to byl ten problém, u starého Macbooku to trvalo všechno strašně dlouho. A během generování náhledů nebo exportu fotek byl procesor tak vytížený, že se jinak nedalo rozumně s počítačem pracovat. Proto jsem musel dobře plánovat, kdy co budu provádět, abych si tím nijak počítač neblokoval a snažil jsem se tak využívat pauzy na jídlo, nebo generování náhledů a export nechat na noc.

Ukázalo se, že Ryzen 9 byla skvělá volba, protože tyto hromadné operace zvládá procesor více než dobře. Lightroom krásně dokáže pracovat i s 12 jádry, viz screenshot níže. Je tam taky vidět, že při generování náhledů LR pracuje i s grafickou kartou. Z toho co jsem vypozoroval se pohybuje vytížení GPU cca do 10%.

Ze zvědavosti jsem zkusil udělat srovnávací test, při kterém jsem zkusil do Lightroomu importovat 918 rawů ze Sony A7III, které už byly na disku. Při importu jsem zároveň zvolil generování 1:1 náhledů. A výsledek? Na starém Macbooku to trvalo 1 hodinu a 2 minuty. Na novém PC to trvalo 7 minut a 48 sekund. Nehledě na to, že na PC zbývalo pořád ještě dost výkonu pro další práci, nic se nesekalo.

Kromě procesoru je i důležité využití rychlého SSD. Na tom nejrychlejším mám systém i katalog Lightroomu. Aktuálně zpracovávané fotky mám pak na pomalejším SSD. Po zpracování fotek z daného focení je pak přesouvám na 8TB HDD kde už pomalejší rychlost ničemu nevadí. Tahle kombinace je extrémně efektivní a má skvělý poměr cena/výkon.

Co se týká RAM, tak těch 32 je tak akorát. Zatím se mi nestalo že by to nestačilo a i kdyby jo, asi si toho díky rychlému SSD ani nevšimnu. Ale není pak problém paměť jednoduše o dalších 32GB rozšířit.

Co se týká her, tak jsem nestavěl primárně herní počítač. Ale na tu cenu mě výkon Geforce 2060S od Asusu hodně překvapil, většina her běhá buď na plné, nebo skoro plné detaily i v QHD rozlišení. A vzhledem k tomu že jsem naposledy hrál hry někdy kolem roku 2009 (od té doby jsem neměl na čem hrát), je to pro mě po grafické stránce dost šok v pozitivním slova smyslu :D

Celkově jsem tedy s výběrem komponent maximálně spokojen. Extrémně hodně mi to urychlilo práci s fotkama, vše je teď mnohem rychlejší a nenutí mě to tolik prokrastinovat třeba v pauzách mezi uložením fotky. Výhledově pak jen dokoupím RAM, časem asi větší 2TB SSD od Samsungu. A až nebude grafická karta stačit, koupím si pak nějakou high-end, ať se při hraní nemusím vůbec omezovat. Ale to už budou průběžné náklady, takže nebudou tolik bolet :)

Notebook nebo desktop+notebook?

Původně jsem dal přednost tomu mít jen jeden stroj, se kterým můžu pracovat kdekoliv. Jenže tou nutností mít k němu připojené tolik věcí se z toho stal víceméně desktop. Moc často jsem ho nepřenášel. Obrovskou výhodou ale bylo, že kamkoliv jsem notebook vzal, měl jsem vždy po ruce aktuální data a rozdělanou práci.

Po nákupu desktopu jsem si Macbook nechal, protože občas prostě potřebuju pracovat mimo domov. Což sebou nese nevýhodu v tom, že si musím hlídat, abych měl v notebooku data potřebné k práci, kterou aktuálně potřebuju dělat. Stejně tak si musím hlídat aktualizace a nastavování aplikací na dvou strojích.

Dost jsem se toho obával ale ukazuje se, že to není takový problém jak jsem si dříve myslel. Stejně co se týká samotné úpravy fotek, většinou to nechávám na dobu kdy jsem doma a mám na to klid a zároveň k tomu mám i velkou obrazovku. V terénu pak můžu fotky třeba protřídit, případně pak řešit administrativní věci kolem focení.

Do budoucna přemýšlím, čím nahradit současný Macbook. Hodně mě láká pro práci v terénu používat iPad Pro. Případně mě taky zaujal Microsoft Surface Pro, který vypadá taky dost zajímavě a byl by to oproti iPadu plnohodnotný počítač pro práci v terénu. Ale uvidíme, zatím budu šetřit a pak si obě varianty vyzkouším a porovnám.

Komentáře

Vláďa J.

Datum: 11. 12. 2019 22:04:46

Tak třeba na Macovské “chlupaté” vyhlazování fontů jsem si ani po dvaceti letech nezvyknul a raději koukám na na-pixel-doostřené Windows vyhlazování.

Co se mi pak na Windows hodně líbí, je práce s více (na více) plochách. To je oproti Mac řešení jako z jiného vesmíru - aplikace se otevírají v rámci plochy, pokud kliknu například na odkaz v mailu, otevře se v prohlížeči otevřeném v rámci konkrétní plochy a nepřepne mě na plochu jinou, na které právě běží prohlížeč. Prostě se každá plocha chová jako samostatný počítač / účet a hodně mi to pomáhá. Na jedné ploše tak mám všechny pracovní věci, na druhé všechny soukromé a vím, že se mi věci z jedné neotevřou v té druhé, a podobně…

David Nogol

Datum: 11. 12. 2019 22:25:46

Koukám že ty fonty budou dost subjektivní záležitost :) A díky za tip s těmi více plochami. Používal jsem to kdysi na Linuxu, později taky chvíli na Mac OS, ale v rámci minimalistického přístupu k práci jsem od toho časem upustil. Ale zkusím to pod Windows prozkoumat, jestli mi to práci neusnadní :)

Přemek Vavroušek

Datum: 12. 12. 2019 9:25:34

Zkus si ve Windows nastavit ClearType vyhlazování podle své preference. Je tam na to utilita v nastavení - mělo by stačit zadat ClearType do vyhledávání. Máš možnost si tam nastavit vyhlazování a vykreslování fontů přesně podle svých potřeb.

David Nogol

Datum: 12. 12. 2019 9:57:58

To jsem zkoušel, ale žádná z kombinací nastavení se neblíží tomu, co je v Macu :-/

Ondřej K.

Datum: 13. 3. 2020 14:44:33

Jen mě tak napadlo - není zbytečný ten krok generování 1:1 náhledů jen kvůli (vy)třídění? V každém trochu lepším prohlížeči fotek se dá třídit aniž by člověk musel něco generovat. A do Lightroomu importovat až ty, co tam opravdu chci.

David Nogol

Datum: 13. 3. 2020 16:12:40

Pro mě není. Přinesu třeba 600 fotek. Z toho v rychlosti promažu ty, které na první pohled vypadají nepovedeně. A v druhém kroku prohlídnu zbytek fotek (pár stovek), všechny ve 100% přiblížení a zkontroluju ostrost. Mohl bych to obejít tím, že bych třídil jen jpegy, tam bych náhledy generovat nemusel. Ale pak bych měl zbytečně zase zmatek v souborech, musel synchronizovat výběr jpegů a rawů atd.

Díky výkonnému počítači to řešit nemusím, 1:1 náhledy se vygenerujou prakticky zároveň s tím, jak se soubory kopírujou z foťáku. A prohlížení fotek je pak instantní. Hodně mi to vyhovuje.

Nový domácí ateliér a ohlédnutí za těmi předchozími

2019-09-29T00:00:00Z

Začátkem září jsem se stěhoval do nového bytu, který je konečně dostatečně velký na to, abych tady mohl i bez většího omezení fotit. Včera jsem konečně doladil poslední detaily a přidal domácí ateliér do nabídky.

Přišlo mi ale zajímavé srovnat, jak se ty mé domácí ateliéry v průběhu času vyvíjely. Tak jen pro pobavení tady ukážu jak to u mě vypadalo od mých fotografických začátků :)

2012

V tomto roce jsem začínal na volné noze a pro snížení nákladů při rozjezdu podnikání jsem se přestěhoval do spolubydlení. Byt měl 3 pokoje a bydleli jsme tam 3. Můj pokoj byl hodně malý a většinu místa zabírala postel a skříně. I tak jsem tam ale začal s “ateliérovým” focením. Fotky s bílým pozadím jsem fotil u stěny. Fotky s černým pozadím jsem fotil tak, že jsem přehodil tmavě modrý přehoz přes skříně :) Kupodivu i zde se mi tenkrát podařilo nafotit několik zakázek, i přestože to bylo v takových podmínkách jednoho pokoje ve sdíleném bytě. Včetně jedné zakázky na focení aktů. Teď se zpětně dost divím :) Na druhou stranu, bylo to v době kdy jsem s focením zakázek začínal a odpovídaly tomu i ceny.

Ukázky co jsem zde fotil

2015

Pořád jsem bydlel ve stejném bytě a sdílel byt se dvěma spolubydlícíma. Jen jsem se přesunul do vedlejšího pokoje, který byl o něco větší. Bylo tady více místa a konečně jsem mohl používat i fotopozadí místo zdi a deky :) I když z lenosti jsem často fotil taky často jen u bílé zdi. V tomto pokoji vzniklo mnoho fotek, které mám doteď v portfoliu. A velmi často jsem tady fotil holky na bílém IKEA stolku :) V té době jsem si už pronajímal plně zařízený ateliér v centru Prahy, takže jsem tady zakázky fotil minimálně. Ale i tak jsem několik zakázek nafotil i v tomto pokoji :)

Ukázky co jsem zde fotil

[]images/2015-02-12-DSCF0719-683x1024.jpg)

2018

Pořád jsem bydlel ve stejném bytě (vydržel jsem tam neuvěřitelných 7 let). Jen jsem byl už zoufalý z toho, jak se pořád střídali spolubydlící. A když se začátkem roku uvolnil největší pokoj, neměl jsem čas shánět někoho nového. Tak jsem si zkusil pronajmout i tento pokoj a používat ho jen na focení. Moc dobře se mi v něm ale nefotilo - rozměrově mi moc nevyhovoval, byl moc krátký. V té době jsem na focení v tomhle ateliéru dával slevu, takže jsem tady fotil více zakázek a měl jsem tady i dva workshopy pro práci s blesky.

Ukázky co jsem zde fotil

2018

V létě jsem se konečně odstěhoval ze sdíleného bytu a šel bydlet sám do 2+kk bytu. Tady jsem fotil minimálně. Focení v tomto bytě jsem ani veřejně nenabízel a v době kdy jsem tady bydlel jsem vlastní projekty moc nefotil a když už, tak většinou venku. Navíc jsem tady musel před každým focením připravit konstrukci s fotopozadím a odsunout nábytek v pokoji. Nebylo to moc praktické.

Ukázky co jsem zde fotil

2019

Nadšení z nového bydlení mi nevydrželo dlouho, protože mi po roce oznámil majitel bytu, že se rozhodl byt prodat. Začal jsem narychlo shánět bydlení a narazil jsem na hodně zajímavý 2+kk byt hned u metra. Byt mě zaujal hlavně kvůli rozměrům - skoro 70m2. Díky velkému hlavnímu pokoji tady můžu bez větších omezení fotit portréty. Kromě ateliéru je v pokoji jen pracovní stůl a kuchyně a nepřekáží tady další věci, ty mám ve vedlejším pokoji. A nejlepší na tom je, že se mi tady konečně vleze širší pozadí a délka pokoje je přes 7m.

Mám z toho fakt velkou radost, protože focení ve sdíleném ateliéru sebou nese dost nevýhod. Jako například menší počet volných termínů a nebo nutnost dodržet čas příchodu/odchodu. Není to tolik flexibilní. V domácím aťasu nemusím hrotit, že přijde klient o něco později, nebo že se na poslední chvíli posune termín. A ušetřím taky čas za dojíždění :) Sice pořád budu ten větší sdílený ateliér nabízet, ale už nebude zahrnutý v ceně focení.

Ohlednutí za těmi mými “ateliéry” mě pobavilo a připomnělo mi to mé začátky. Třeba to někoho inspiruje k tomu, aby začal i ve velmi improvizovaných podmínkách. Když se chce, dá se fotit téměř všude. Což dokládá i fakt, že nejčastěji jsem fotil v tom malém sdíleném pokoji i když jsem pro focení měl k dispozici jen malou část už tak malého pokoje. Ono totiž někdy to omezení nutí člověka více přemýšlet a improvizovat.

Pokud taky doma fotíte, podělte se o ukázky svých ateliérů a fotek v nich pořízených :)