Tento rok jsem to psaní měsíčních reportů flákal a nevydal ani jeden. Jednak jsem moc nestíhal a taky jsem váhal, jestli ve psaní pokračovat. Nakonec jsem se rozhodl, že ve psaní budu pokračovat, i když z mého pohledu už nejsou tolik zajímavé. Nejsou tady takové zvraty, jako v mých podnikatelských začátcích 🙂 Další věc je, že se mi letos dost daří ve skoro všech ohledech, tak jsem zase nechtěl aby to vypadalo že se chlubím. Proto se pokusím zmínit i problémy, se kterými se aktuálně potýkám.

Shrnu tedy celou první polovinu roku 2018. Nevím co přesně se stalo, ale hned od začátku roku se začlo nějak dařit. Zakázek bylo najednou nějak více a já měl pořád co dělat. Myslel jsem, že to je jen dočasná záležitost, ale v podstatě skoro celý tento rok je to co se týká práce lepší. Když porovnám průměrný hrubý příjem loni a letos, tak jsem si v tomto roce polepšil skokově o 8885Kč měsíčně.

S vyššími příjmy jsem měl nutkání se pustit do útracení a pořídit si zase nějaké nové vybavení a pak taky auto. Jenže jsem si hned začátkem roku uvědomil, že teď když mi podnikání stabilně vydělává, měl bych to celé začít brát vážněji a myslet více do budoucna. Místo utrácení jsem se rozhodl co nejvíce šetřit a budovat finanční rezervu.

Ještě donedávna pro mě byl jakýkoliv výkyv v příjmech hodně stresující. Obvykle jsem měl finanční rezervu tak na jeden až dva měsíce. A když jsem měl horší období, místo abych pracoval na nějaké nápravě, byl jsem neustále ve stresu a spíše mě to paralyzovalo. Proto jsem se rozhodl, že musím co nejdříve našetřit tolik, aby to pokrylo minimálně 6 měsíců bez jakýchkoliv přijmů. Což se mi podařilo našetřit do konce května, i když to vydrželo jen krátce (vysvětlení bude později v článku).

Čím větší rezervu jsem měl na účtu, tím příjemnější to vše bylo. Najednou jsem neprožíval ten stres jako dříve a mohl jsem být v klidu. A když se vyskytlo v dubnu slabší období s méně zakázkama, místo stresu jsem se radoval z toho, že alespoň budu mít konečně nějaký čas pro sebe (což stejně dlouho nevydrželo). Uvědomil jsem si, jak důležitá ta rezerva v podnikání je a v budoucnu bych ji chtěl zvýšit tak, aby mi pokryla náklady alespoň na 12 měsíců.

Tady jsou vidět hrubé příjmy v jednotlivých měsících včetně srovnání s předchozími lety. Jen pro srovnání – za letošních 6 měsíců jsem vydělal tolik, kolik za celý rok 2015. Sice jsem netrumfl loňský rekordní listopad, ale i tak kromě dubna byly všechny měsíce hodně povedené. Loni jsem měl květen až červenec naprosto tragické příjmy a bál jsem se, jestli se to letos nebude opakovat. Naštěstí letos k žádnému takovému poklesu nedošlo, naopak květen byl letos rekordní a podařilo se mi překročit můj cíl. Červenec bude asi trochu slabší, ale to mi ani nevadí – rád bych využil léto k odpočinku a focení vlastních věcí.

Stěhování

Po odchodu ze zaměstnání koncem roku 2011 jsem se kvůli snížení nákladů přestěhoval do sdíleného bytu a měl jsem dvě spolubydlící. Bohužel jsem se tam nějak zasekl a po sedmi letech ve spolubydlení mě to už hodně štvalo. Nehledě na to, že se za tu dobu na bytě se mnou vystřídalo asi 14 lidí. V posledních letech to byla věc, co mě extrémně srala. Dlouho jsem hledal nějaký levný byt (do 12 tisíc i s poplatky), abych mohl bydlet zase sám. Jenže v posledních letech ceny bytů v Praze porostly tolik, že za tu cenu je téměř nereálné něco sehnat.

Od ledna jsem si v bytě pronajal i druhý pokoj, ze kterého jsem si udělal mini ateliér a občas tam fotil a pořádal kurzy. I přesto že jsem pořád byl ve spolubydlení, platil jsem 12 tisíc měsíčně. Což byla alespoň hezká zkouška toho, jestli utáhnu finančně samostatný byt. Vydržel jsem to do konce dubna, pak jsem ateliér stejně moc nevyužíval a proto jsem pokoj uvolnil.

V květnu mi došla trpělivost a řekl jsem si, že zvednu cenový limit a ujasnil jsem si, jaký byt bych si přál. Nečekal jsem ale, že bych se stěhoval nějak hned, jen jsem si nastavil upozorňování na nové inzeráty podle zadaných kritérií. 30.5. jsem narazil na zajímavý inzerát a ještě ten den jsem se byl na byt podívat. Druhý den jsem pak podepsal smlouvu a další den jsem se pak neplánovaně stěhoval. Vše šlo extrémně rychle a hladce.

Přátelé mi pomohli se stěhováním a já si během týdne našel náhradu za sebe na starém bytě, abych nemusel platit dva nájmy. Po dlouhých letech tak bydlím zase sám. Jen to znamená skoro trojnásobné náklady na bydlení. Ten skok z 5500Kč na 15000Kč je dost znát. Ale s novým bytem jsem spokojený. Jak dispozičně (konečně mám dva pokoje a mám tedy rozdělenou pracovnu a ložnici), tak i lokalitou. Bydlím pořád ve Stodůlkách, stěhoval jsem se jen asi kilometr daleko. Ale bydlím teď hned u metra, takže doba cesty do centra Prahy se snížila o takových 10-15 minut – zbavil jsem se jednoho otravného přestupu na bus 🙂 Sice to mám teď do přírody Prokopského údolí trochu dále, ale pořád ho mám pár minut chůze – a doba cesty do centra je pro mě důležitější.

Ten nárust měsíčních nákladů mi ale trochu pokazil mou radost z finanční rezervy. Během 30 dnů jsem totiž utratil cca 60 tisíc a dost si tak snížil svou rezervu. Navíc kvůli zvýšení měsíčních nákladů o skoro 10 tisíc se mi snížila doba, na kterou mi rezerva vystačí. Můj aktuální plán je tedy došetřit, abych měl zatím rezervu alespoň 150 tisíc. Až se mi to podaří, budu pak spořit pravidelným odkládáním určitého procenta z příjmů každý měsíc. I přes mírnou komplikaci mě ale potěšilo, že i nečekané výdaje o takové výši mě nijak zvlášť neohrozí.

Posledních 7 let jsem strávil v malém cca 12m² pokoji, kde jsem pracoval i spal. Většinu pokoje zabrala postel. I přes malé rozměry jsem tam zvládal občas i fotit. Aktuálně bydlím v 45m² bytě. Ten byl nevybavený a zatím jsem koupil jen nejnutnější věci. Největší radost mám z levného polohovacího stolu z IKEA (pro práci i ve stoje) a taky ze sedacího pytle, který je perfektní pro sledování filmů a odpočinek 🙂 Až zase trochu zvýším svou finanční rezervu, hezky si to tady postupně dovybavím, zatím je to dost prázdné.

Život a podnikání

Celkově je ten rok 2018 hodně pozitivní. Vydělávám více než kdy dříve, daří se mi, jsem obklopen skvělými lidmi, mám fotovýbavu která mi perfektně vyhovuje a fotí se mi s ni skvěle. V osobním životě se událo pár velmi příjemných změn. V podstatě si nemám na co stěžovat, po letech strádání se mi podařilo splnit si sen a jsem za to nesmírně vděčný. Nicméně celou dobu píšu v reportech i o těch méně příjemných věcech, proto je ani tentokrát nebudu zatajovat.

Výbava se hezky rozrostla – fotil jsem letos větší zakázku na Moravě a vyfotil si, co vše jsem bral sebou. A to není vše co doma mám. Z fototechniky na fotce chybí jeden blesk a teleobjektiv. Dále pak dva softboxy, 5 stativů a nějaké další drobnosti 🙂

Rok 2018 je pro mě sice zatím nejlepší období v celém životě, ale není vše úplně ideální. Tím jak se zvýšil počet zakázek a já teď fotím častěji za peníze, nemám tolik času a energie na vlastní focení. Když už čas mám, nemám buď energii, nebo motivaci do vymýšlení čehokoliv. Rád bych svou tvorbu posunul dále, ale přijde mi že v posledních měsících stojím na místě. Ten strach ze stagnace mě pak paralyzuje a odrazuje mě od domlouvání dalších focení.

Další věc je, že s rostoucím množstvím práce se dost zvýšila míra prokrastinace. Sice zakázky vždy stíhám odevzdat včas a většinou dost dříve než byl slíbený termín. Ale práci protahuju na nesmyslně dlouhou dobu a kvůli prokrastinaci nad tím sedím celé dny. To pak znamená, že mám pořád pocit jako bych celé dny pracoval a jsem z toho vyčerpaný a na nic jiného mi pak moc nezbývá čas.

Zní to hloupě, ale vleče se to se mnou už pár měsíců. Musím to ale co nejdříve vyřešit, abych měl zase více času chodit mezi lidi a ve volném čase fotit své vlastní projekty. Navíc bych moc rád začal zase aktivněji psát a letos snad i točit videa. Aktuálně jsem co se týká využití času hodně neefektivní a z toho plyne i frustrace z toho, že svůj život promrhávám.

No a poslední věc která mě trápí je zdravotní stav. Když se mi sejde více práce a nestíhám, tak dost flákám jídlo i pohyb. Kvůli nedostatku pohybu se mi zhoršují bolesti zad a to mě odrazuje od jakýchkoliv dalších aktivit. Špatné fyzické zdraví se pak projeví i na náladě a energii, takže to pak ještě zhoršuje mou produktivitu. Je pro mě tedy důležité vybudovat si disciplínu a nějaký přísnější režim, jinak se budu pořád točit v tom začarovaném kruhu.

To je asi tak vše, co aktuálně řeším. Protože se letos nestala žádná krize ani nic extra přelomového, neměl jsem úplně potřebu o tom psát. Tak přemýšlím, jestli vůbec v tom psaní reportů pokračovat, nebo přejít už jen na roční shrnutí. Co myslíte?

Na závěr taky nějaké ty fotky 🙂

Začátkem roku jsem využíval nový domácí ateliér a bavilo mě fotit tyhle tmavší portréty.

Protože mě klasické ateliérové focení zase tolik nebaví, musel jsem si ty dlouhé zimní večery nějak zpestřit. Když jsme fotil s Míšou a Verčou v domácím ateliéru, pro zpestření jsme se pak přesunuli do koupelny, kde bylo focení podstatně zajímavější 🙂

S Neko jsme nafotili letos dost aktů, dokonce i venku když skoro mrzlo 🙂

Kromě klasických aktů jsme nafotili i něco provokativnějšího, což bych v budoucnu chtěl fotit taky častěji…

Jeden z mých nejoblíbenějších portrétů v poslední době vznikl vcelku náhodou. Při testování předprodukčního kusu Fujifilmu X-H1 jsem s Hankou naskočil na vlak a během asi pětiminutové cesty jsme cvakli pár portétů. Tenhle jsem si oblíbil i přesto, že jsem v té době měl k dispozici jen JPEG a nemohl jsem fotku vyvolat klasicky z rawu, jak jsem zvyklý.

Začátkem roku jsem se vyskytl na chvíli v rodném Místku a nafotil tam portréty s Markétou.

Na jaře jsem fotil celkem aktivněji, snažil jsem se využít toho že to všude kvetlo a bylo hezké počasí.

Občas jsem přitom pohoršoval kolemjdoucí turisty, když jsme v centru Prahy fotili třeba toto 🙂

S Anet jsme zas pohoršovali řidiče 🙂

S Něko jsme fotili i nějaké ty oblečené portréty 🙂

Konečně jsem se sešel s Biborou a v kavárně nafotil sérii portrétů a tenhle je můj nejoblíbenější.

DoriAnnu jsem potkal kdysi na jedné oslavě. Už tenkrát jsem ji říkal, že spolu musíme něco nafotit. A k focení teprve nedávno, a já zjistil, že spolu musíme fotit rozhodně častěji 🙂

Cvak z procházky z Neko měl nakonec na soc.sítích dost úspěch. Občas se vyplatí fotit i když nejsou zrovna úplně ideální světelné podmínky 🙂

S Hankou jsem nafotil pár divnofotek.

…