Někteří si už všimli, že jsem dlouho nesdílel žádný další report ze života na volné noze. A mělo to svůj důvod. Nebudu to obkecávat, bylo to nahovno období. Jaro vypadalo nadějně a vypadalo to, že se mi ve všech oblastech života daří. A když se to pak začalo srát, tak pořádně na všech frontách.

Výsledkem bylo to, že mě přešla chuť cokoliv dělat, vymýšlet, fotit a chodit mezi lidi. V době než se to stalo jsem ještě navíc aktualizoval ceník, což v kombinaci se sníženou aktivitou na soc. sítích znamenalo značný pokles zakázek a příjmy začaly klesat. Což bylo smutné sledovat, protože ještě v dubnu jsem měl skoro na korunu stejné rekordní příjmy jako v březnu. Další dva měsíce už to ale byla bída, která mě akorát pokryla běžné výdaje.

Vtipné jsou příjmy za březen a duben. Každý měsíc jsem měl úplně jiný typ příjmů, ale přesto se mi sešly v těchto měsících skoro na korunu stejné. Jo a mimochodem, v těchto měsících jsem vydělal více, než v posledním zaměstnání. Další dva měsíce už jsou hodně špatné…

A proč jsem v té době nepsal reporty? Stejně jako před lety kdy jsem zkrachoval se mi prostě příčí psát, že je to nahovno a že se mi nedaří. To proto, že by to vypadalo jako že si stěžuju. A když by se u mě pak někdo objednal na focení nebo kurz, říkal bych si v duchu jestli to není jen ze soucitu, že mi ten člověk chce jen pomoct. Což nechci 🙂 Takže reporty zpětně píšu v době, kdy jsem se vyhrabal ze sraček a už zase fotím, zakázkuju a školím 🙂

Nicméně k těm předchozím měsícům není nic moc co psát, těch událostí které bych mohl zveřejnit moc není. Ale je to stejně dobré poučení. Pro podobné situace se fakt vyplatí mít dostatečnou finanční rezervu, aby byly pokryté i ty nahovno měsíce. Další poučení je i v tom, že aby vše fungovalo, měl bych být pořád aktivní, pořád psát, publikovat články, fotky a být vidět a slyšet. Když se pak stáhnu do ústraní, hodně ten zájem okolí poleví. Přijde mi, že nejvíce zakázek mi chodí v době, kdy jsem fakt hodně vytížený a nestíhám.

Podobné krize jsou ale fajn v tom, že to člověka nutí přehodnotit některé věci. Lehce jsem ještě doladil ceník a začal řešit web, který jsem dlouhé měsíce moc neaktualizoval. Hlavně portrfolio obsahovalo i staré fotky upravené pro mě dnes již hrozným způsobem. Pustil jsem se do postupné aktualizace portfolia – ty nejlepší fotky postupně znovu upravuji pomocí dnešních postupů. Postupně takhle předělám většinu portfolia a navíc si podle toho plánuju i další focení, abych doplnil věci které mi tam chybí.

A co mám teď v plánu? Zařídit, abych měl ve slabších měsících příjmy na úrovni března a dubna. A jak na to? Pokračovat v tom co dělám, snažit se to dělat pořád lépe a hlavně více být vidět a slyšet. Pak je už jen otázka času, kdy se to splní 🙂

Zbytek příspěvku pak v obrazech…

Hned prvního dubna bylo luxusní jarní počasí, tak jsem vyrazil s Hanuš fotit na Petřín. Netřeba dodávat, že byl celý Petřín plný lidí…naštěstí na ty nahotinky co jsme tam fotili jsme měli relativně klid a nikdo neotravoval 🙂

Jen co jsem odprovodil Hanuš dolů k újezdu, čekala mě tam další modelka. S Hankou jsme pokračovali ve focení v rozkvetlých sadech.

O týden později jsem se vrátil na místo činu s Jančou. Jenže většina Petřína už byla dost odkvetlá a nevypadalo to tam už tak hezky. Našli jsme jeden strom kde byly květy ještě dost nízko a udělali tam pár portrétů. Nebylo ale moc teplo, tak jsme to po chvíli vzdali a šli raději na pivo 🙂

V aťasu jsem fotil s Míšou sérii glamour fotek, pro změnu se stylizovala jako lolitka 🙂

Před focením jedné zakázky jsem potřeboval najít co nejvíce jarně vypadající místo v Praze. Tak jsem vytáhl Hanuš na procházku. V původně plánované Stromovce to bylo hodně špatné, ale narazili jsme na rozkvetlou část sadů na Petříně.

Zašli jsme se Zuzou na procházku a pak někam sednout. Druhý den jsem zjistil, že to bylo přesně rok od našeho prvního setkání, kdy jsme se procházeli po podobné trase a zasekli se ve stejném podniku 🙂 Tyhle neplánované náhody jsou fajn 🙂

Měl jsem i tři workshopy. Na většině z nich pršelo, letos mám fakt štěstí 🙂 Ale i přesto se to vždycky nějak zvládlo ke spokojenosti zůčastněných. Co je ale hlavní, vždy se sešla skupina fajn lidí, takže to bylo hodně na pohodu.

Mé temné období vyjádřené několika autoportréty.

Poprvé v životě jsem byl v živém vysílání. Největší stres co jsem kdy měl 🙂 Vykládal jsem o ovládání Fujifilm foťáků, viz kurz na kurzyzive.cz

 Vyrazili jsme s Míšou za jejím koníkem nafotit pár letních snímků. Míša mi na chvíli vzala foťák, tak mám taky nějaký portrét 🙂

Měl jsem u sebe na dva týdny na školní praxi studentku, tak jsem ji vzal na nějaké své focení. Zrovna tady jsem ji ukázal, jak používat zábleskové světlo při focení v exteriéru. Fotil jsem Káťu v Divoké Šárce.

Workshopy si už vyloženě užívám 🙂 Oproti loňskému roku kdy jsem stresoval to beru letos hodně na pohodu.

Udělal jsem si výlet do Českých Budějovic za Kájou. Skoro rok jsem ji neviděl, ty setkání s ni mi vždycky okamžitě zvednou náladu 🙂

Během krize bylo mou asi jedinou radostí posilování. Tak jsem průběh občas zdokumentoval a jednou jsem dostal chuť si trochu pohrát v photoshopu 🙂

Zašli jsme s Jančou na pivo, ale cestou na metro jsme si všimli krásného západu slunce, tak jsme narychlo cvakli ještě pár západovek. Po těch slunečných dnech měla Janča těch pih na rozdávání 🙂

Letos jsem poprvé strávil noc pod širákem, kousek za sídlištěm. I přestože jsem se pořád budil, byl jsem druhý den krásně odpočatý (a rozlámaný, potřebuju lepší karimatku :))

Jednou mi odpadlo focení, ale ten den bylo krásně. Nechtěl jsem to prosedět doma a vzpomněl jsem si na Peťu, kterou jsem poznal na mém loňském workshopu. Bydlí totiž ve vedlejší ulici. Zkusil jsem ji napsat a vyšlo to. O chvíli později jsme vyběhli do Prokopského údolí a cvakli pár portrétů…

Zašli jsme s Aničkou na pivo. Vlastně hodně z těch jarních fotek vzniklo jako momentky jen tak mimochodem, když jsem šel s kamarádkama někam sednout 🙂

Po skoro roce jsme se sešli s Terez a zašli fotit na Vítkov

Po dofocení fotek s Terez jsem pak pokračoval dále ve focení s Káťou.

Další z případů kdy jsem šel jen někam sednout, ale odnesl jsem si z toho fotku. Seděli jsme celý večer s Aničkou na náplavce a někdy po čtvrtém pivu jsem se rozhodl fotit. Ta atmosféra letního večera u vody se mi strašně líbila 🙂

O pár dnů později jsme si vyrazili s Aničkou na výlet na Kokořínsko. Už jsem potřeboval vypadnout z Prahy a v takové milé společnosti to byl skvělý relax 🙂