Začátek tohoto týdne byl opravdu hodně zajímavý. Občas totiž koukám na inzeráty na spolubydlení a hledám něco, co bude v lepší části Prahy…tedy lépe řečeno v části, kde bych to měl blízko k přátelům. Abych ušetřil čas dojížděním přes celou Prahu. A zrovna v neděli odpoledne jsem našel zajímavý inzerát, kde bych ušetřil 700Kč měsíčně a desítky hodin na dojíždění. Jenže bych se musel stěhovat hned a doufat, že za sebe najdu náhradu. Takže jsem z neděle na pondělí spal jen chvíli a přemýšlel jsem nad tím, jestli do toho půjdu. V pondělí jsem se byl podívat na byt a až na pár maličkostí to nebylo nic hrozného. Už jsem dokonce chtěl psát, že nabídku beru a chtěl jsem se stěhovat. Nakonec jsem se ale vzpamatoval, uvědomil jsem si, co vše by stěhování obnášelo – kolik peněz, času a nervů by mě to stálo a usoudil jsem, že teď není vhodná chvíle na takové akce. Nicméně celý zbytek týdne jsem měl docela nepříjemně rozhozené spaní a nedařilo se mi vstávat v 6h jak jsem zvyklý.
To dilema kolem stěhování ale vedlo k jedné věci…nasral jsem se. Na to, jak musím řešit každou korunu a musím řešit, co se stane když nebudu mít na nájem. Tou nasraností ale myslím něco pozitivního…když prásknete do stolu a řeknete si dost! a pustíte se do vymýšlení, jak z toho ven. Když jsem se posledně nasral, vymyslel jsem eshop s Tričkama pro fotografy a odvrátil tak bankrot o několik měsíců. Tentokrát jsem opět vymyslel něco, co mi z blbé finanční situace pomůže. Rozhodl jsem se uspořádat kurz o focení portrétů. Už se mi v hlavě rýsuje to, jak bude kurz probíhat. Ještě potřebuju doladit detaily a sehnat alespoň 3 až 5 účastníků. Pokud se to povede, opět to hezky zlepší finančí situaci. Přiložená fotka vychází z toho, že jsem se potřeboval znovu zdokumentovat, jak vypadám po několika měsících domácího cvičení. Taky jsem experimentoval se světlem, abych mohl sepsat další článek a rozšířit si portfolio o tento typ fotek. A ta fotka co zde uvádím tak nějak dokumentuje ten můj stav nasranosti 🙂
Celkově jsem nadšený z mé fyzické kondice. Díky skoro dennímu příjmu ovoce a zeleniny se cítím skvěle. Když mě občas přepadne špatná nálada a negativní myšlenky typu “co si myslíš, tohle nezvládneš”, stačí se podívat do zrcadla. Vidím silného člověka, který se o sebe dokáže postarat. Hned mě přejdou všechny obavy a mám více síly a chuti do práce. Jen mě trochu mrzí ten úbytek váhy, způsobený mou dietou, kdy jsem hodně omezil příjem sacharidů. Vrátím se k ni až bude dost peněz na pořádné kusy masa 🙂
Co se týká finanční stránky, tak jsem se dostal na minimum od mého počátku života na volné noze. Pokud započítám těch několik korun co mám ještě v akciích, zbývají mi prostředky na necelý měsíc života. Což na klidu moc nepřidá 🙂 Ale abych pravdu řekl, mám teď trochu jiné starosti, než finance. To že nemám peníze mě naopak nutí být kreativní a vymýšlet, jak za pomoci současného stavu vydělat více a být efektivnější. A ono to funguje, alespoň v mém případě. Pokud vše půjde podle plánů, je to jen otázkou týdnů, kdy se to celé zlomí a o peníze už taková nouze nebude.
Hodně pěkný je vývoj návštěvnosti Fototipů. Jak jsem si předsevzal, mířím tvrdě k 1000 návštěvám denně. Do konce února to prostě bude realita. Tečka 🙂 Tady je srovnání návštěvnosti tento a minulý týden:
Dělá mi to radost, konečně to jsou nějaké zajímavé čísla a neplácám se na místě. Opět se vyplatilo psát osobní fotoreporty, budu se na to více zaměřovat. Tentokrát mě překvapilo, jaký úspěch sklidil článek, ve kterém jsem psal o focení autoportrétů na černém pozadí. Naprosto úžasné ale je, jak se rozjíždí ta komunita kolem portálu. V podstatě každý den se objeví nějaké nové příspěvky ve fóru, v blozích…přibydou nové tipy na místa a komentáře. Prostě to na Fototipech začíná žít. Po více než roce tvrdé práce se konečně začíná to úsilí do toho vložené nějak projevovat.
Doufám, že slabý počet objednávek za leden a začátek února byl jen z důvodu povánočního šetření. S rostoucí návštěvností na Fototipech se zvětšuje šance na konverze skrze bannery, které mám umístěné u článků. Takže mám hezkou motivaci pro zvyšování návštěvnosti. Ještě uvažuju nad použitím Google Adsence, jen musím zjistit všechny náležitosti, které bych musel jako osoba identifikovaná k dani plnit.
No a kromě toho mám za sebou už dvě další focení, ke kterým připravím brzy foto reporty. Mám radost z toho, jak se mé fotky slečnám líbí a sám vidím ten pokrok s každým dalším focením. A focení si stále užívám. I když při posledním focení kdy jsem fotil spolubydlící jsem měl tak trochu pocit, že se až moc opakuju a že bych měl vymýšlet různorodější pózy a náměty. Ale na takovém malém prostoru se toho moc vymyslet nedá, tak se zatím držím osvědčené klasiky a mezitím se snažím vymýšlet něco navíc.
6 Comments
Udivuje mě nad čím uvažuješ. A to myslím nad stěhováním. Asi jsem z poměru malého města. Jinak opět skvělý report, je fajn že se Ti fyzicky daří, to člověka vždy nakopne k další aktivitě…
No, stěhování není zas takový problém. I když v tomhle případě by mi to zabralo většinu času minimálně na dva týdny, než bych všechno vyřídil. A to mě nakonec hodně odradilo 🙂
Já úplně žasnu. O Tvém blogu jsem věděl,.. no chvíli času jsem si na jeho přečtení našel až teď.
Připadá mi to jako úplná magořina skoncovat s dobře placenou prací a jen tak se vrhnout na podnikání…
Připadá mi to úplně postavený na hlavu, nepracovat někde aspoň na půl uvazku… Strachovat se, jestli člověk bude mít na nájem.. nehledě na to, že nic neuspoří.. a bude trvat ještě pěkných pár měsíců (spíš let), než se dostaneš na nějakou trošku normální částku…
Fandím Ti, to jo… Máš zajémavé projekty… Ale podle mě na to jdeš úplně opačnou stranou, než by se na to mělo jít…
Díky Pavle 🙂 No, já se takhle chovám celý život. Třeba když všude kolem řádila v roce 2009 krize, odešel jsem z tenkrát dobře placené práce. S penězi na pár měsíců jsem se odstěhoval na druhý konec republiky a dobře jsem udělal. Když už mi zbývaly peníze tak na měsíc života, našel jsem mnohem lepší práci 🙂
Nemám co ztratit a ty zkušenosti které tímhle získávám jsou k nezaplacení. A i kdyby se to celé nepovedlo a já musel nastoupit do zaměstnání, bez problémů si během dvou až tří měsíců opět našetřím na více než dalšího půl roku na volné noze 🙂
A co se týká těch výdělků v budoucnu…tak je zde docela vysoká šance, že na můj předchozí plat ze zaměstnání se dostanu do půl roku. A do konce roku budu mít mnohem více – a to jen tím, že jsem se věnoval projektům, které mě baví a dělají mi radost 🙂
Já myslím, že na to jdeš dobře. Znám jednoho člověka, který se drží dobrého koryta a jen melouchaří, ale skutečně nepodniká – a i po deseti letech nic, nemá totiž prakticky žádnou motivaci. Já jsem na tom podobně jako ty, možná i hůř, protože práci v oboru v ČR asi neseženu. Taky jsem odešel a makám, aby bylo líp. Jenže se snažím mít příjmy nezávislé na lokaci i na čase – fotobanky, weby, copywriting atd. Teď jsem na týden pryč, ale moji práci to skoro neovlivní a můj příjem už vůbec ne. Kdybych byl na Kajmanech místo v Brně, nestalo by se nic. Když se přestěhuju, moje příjmy za mnou přijdou kamkoliv po zeměkouli. O tom si může nechat zaměstnanec leda zdát.
Přesně tak. S tím jsem taky zápasil, když jsem rozjížděl podnikání jako vedlejší činnost. Prostě ty příjmy jsem měl dostačující a nic moc mě nenutilo, abych po práci ještě pracoval na svých projektech.
A taky se raději soustředím co nejvíce na ty projekty, které mi budou vydělávat i bez mého aktivního přičinění. Kdybych se soustředil čistě jen na focení lidí, tak si myslím, že už bych se docela v pohodě uživil. Ale zase bych musel pořád někde lítat a neměl bych čas na nic jiného.