Právě jsem zažil asi největší krizi za celou dobu, co jsem na volné noze. Začalo se mi hlavou honit několik negativních myšlenek a během chvíle se to zvrtlo do takové spirály, že jsem seděl u počítače naprosto deprimovaný, vystrašený, zničený… Nejsem tam, kde bych chtěl být. Vše se hrozně komplikuje. Má to vůbec cenu? Co si to nalhávám! Měl bych se na to hned vykašlat a vrátit se někam do zaměstnání. Během chvíle se ze mě stala troska…rozklepaná, beznadějná…chtělo se mi křičet, chtěl jsem od všeho utéct.
V záchvatu paniky jsem se snažil trochu vzchopit. A pak mi to došlo. Přesně tohle je ta chvíle, kdy se rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem. Mezi vítězstvím a prohrou. To jsou chvíle, kdy se upevňuje charakter a tvoří se základ pro ještě lepšího člověka. Konat navzdory strachu. Jít dál za svým snem, i když vyhlídky nejsou zrovna příznivé.
Pokud máte svůj sen, jděte za nim. Možná to bude těžké a možná zažijete chvíle, kdy byste se na vše nejradeji vykašlali. Najděte v sobě sílu, vstaňte a pokračujte ve své cestě. Nic není zadarmo a pokud chcete být opravdu úspěšní, musíte se naučit překonávat i tyto problémy.
Nad publikací tohoto článku jsem docela váhal. Na druhou stranu, když tak detailně popisuji můj život na volné noze, chtěl jsem taky ukázat, že ne vždy je vše jen růžové. Třeba to pomůže lidem, kteří zrovna prožívají taky nějaké horší období.
20 Comments
Super že jsi vyhrál Davide, ono vytrvat je nejduležitejší. Zrovna nedávno jsem se bavil s bráchou, on chtěl něco rozjet na internetu, coby zaměstnanec si sice žije celkem obstojný život, ale stále řeší finanční nedostatky (dům, dítě, dosluhujicí auto atp,…) a zrovna jsme se bavili, důležité je začít a vydržet, plno úspěšných dlouhou dobu neměli nic a kde jsou dnes. Tak snad příšti rok budeš i Ty odkazovat na tento článek, coby poznámku, ještě že jsem vyhrál.
Díky moc Kamile za super komentář! Vytrvat je opravdu hodně důležité. Samozřejmě je potřeba si klást otázky, jestli se vůbec člověk hýbe a nestojí na místě. Většina větších projektů ale vyžadují určitý čas, než se pořádně rozjedou 🙂
Moc hezky napsané. Přesně tak, tady se láme chleba. Já s tím bojuju pořád, ale naštěstí si stále zachovávám postoj “Ignore everybody” 🙂
Ignore everybody – myšleno ve vztahu k průměru, k většinovým názorům apod. To je jediná cesta.
To jo, určitě by neměly většinové názory nijak omezovat člověka v jeho cestě. Spousta lidí říká o něčem, že je to nemožné, ale stejně se najdou lidi, co je přesvědčí o opaku 🙂
Na druhou stranu si rád poslechnu i kritiku a opačné názory. Sám vím, že pod vlivem emocí můžu jednat ne úplně správně a snažím se zjistit, jestli náhodou nemůže být v tom názoru ostatních kus pravdy.
Hlavu vzhůru, příteli! Dokud jsi zdráv a při síle, tak je vše dobré. Myslím si, že by si to nejeden nemocný pacient, ač bohatý, s tebou rád vyměnil. Drž se, mysli stále na svojí motivaci a zvládneš to. Držím ti palce.
Děkuji za krásnou podporu. Souhlasím, že zdraví je to hlavní, taky to tak beru. Jen prostě někdy se toho sejde více, člověk se chvíli zabývá těmi negativními věcmi a nechá se tím pohltit.
Ráno to bylo fakt kritické, ale naštěstí se mi z toho podařilo dostat. Myslím, že je to dost důležitá schopnost – dokázat se “uklidnit” a pročistit si hlavu. Často stačí maličkosti…třeba uvědomění si toho, za co člověk může být vděčný. Třeba to zdraví 🙂
Chlapče, abys byl ve svém oboru úspěšný, na to nepotřebuješ trpět. To bylo výsadou umělců před 300 lety, dneska už to dělat nemusíš.
Minulý rok jsi to posral. Bláhově jsi utratil všechny peníze a pak ses pustil do podnikání. Základem správného podnikání je ale finanční rezerva, která pokryje různé výpadky. Ty ignoruješ veškeré základní poznatky o podnikání. Ignoruješ cesty, prošlapané statisíci lidí a naivně se snažíš kutat vlastní cestičku neprobádanými končinami. Ale ty končiny jsou probádané a věř mi, že k cíli nevedou.
Doporučuju ti urychleně někam nastoupit jako zaměstnanec. Abys měl finanční jistotu a netížila tě hrozba nezaplacení nájmu nebo nějakého jiného poplatku. Souběžně s tím věnuj veškerý svůj volný čas svému současnému podnikání. Foť, vyráběj trička a snaž se svůj byznys dostat na takovou úroveň, že si vytvoříš dostatečnou rezervu a budeš moci zaměstnání opustit a opět se naplno věnovat podnikání. Rezerva, to je částka minimálně na to, abys šest měsíců v pohodě vyžil bez jakéhokoli dalšího příjmu.
Ty nyní máš představu o tom, co bys chtěl dělat. Ale žiješ v naprosté nepohodě. Problémy nad tebou visí jako Damoklův meč. A v takové situaci se podniká špatně. Nemůžeš mít z ničeho pořádnou radost, protože nevíš dne ani hodiny, kdy tvému najímateli dojde trpělivost a vyšoupne tě na ulici. A nedejbože, abys onemocněl a nemohl dělat to, co děláš – pak bys byl bezdomovec natotata.
Udělal jsi koninu, ale není pozdě. Jen přestaň dělat hrdinu a jdi do normálního zaměstnání. Nejsi žádný jelito, takže věřím, že něco najdeš. Fotit budeš dál, dál budeš pracovat na rozvoji svého podnikání. Ale beze strachu, v pohodě. A bude to znát i na těch fotkách, to mi věř.
On David má kde bydlet, kdyby ho vykopli z podnájmu. U nás. Já doporučuju nenechávat se klasicky zaměstnat.
Děkuji 😉
Davidovy zápisky z posledních týdnů nesvědčí o jeho dobré psychické pohodě. Možná když ho vykopnou, tak bude mít kde bydlet a je dobré, že tu tahle možnost je, nicméně to je skutečně nutné dohnat všechny věci do krajnosti jen kvůli hloupému pocitu “ignore everybody”? (jedna z nejhloupějších věcí, které jsem v poslední době četl)
David se před rokem vydal na cestu s názvem “všechno špatně” a ještě pořád z ní nesešel. Jen si to myslí a lže sám sobě. A jak vidím, nejbližší okolí ho v tom ještě utvrzuje.
Pokud David dál pojede touhle cestou, nebude mít tenhle příběh zrovna happy-end. Už zopakoval několik stupidních chyb a před sebou má zjevně další. Naprosto v ničem se nepoučil z cizích chyb. Místo toho, aby si všiml, že kdo padne hubou na asfalt, ten si ji rozbije, tak sám kormidluje událostmi tak, aby na tu hubu spadl a pak objevně zvolal: “Ejhle, padnu-li na hubu, rozbiju si ji. Právě jsem zmoudřel a stal se ze mě lepší člověk. Ejchuchu!” – a jde dál makat s nulou na kontě, platbami od zákazníků v nedohlednu a s hledáním výmluv pro sebe samotného, proč není tenhle měsíc na dostatek jídla a na nájem.
Musím souhlasit. Je mnoho lidí, kteří to, že dopadli na dno, pokládají za jakýsi signál, že je třeba nehledět nalevo napravo, popřít racionalitu a vytrvale se na tom dně plácat, protože existují lidé u kterých se to zlomilo a začali bohatnout. Myslím si, že právě kvůli těmto ideálním vzorům lidé nevnímají krizi jako varování, že je možná potřeba něco změnit, ale jako povzbuzení, protože přeci “ti nejlepší také byli na dně”. Na druhou stranu bez vytrvalosti taky moc věcí dokázat nelze. Ale je prostě potřeba rozeznat ten moment, kdy už je třeba složit zbraně a vydat se jinou cestou.
To je hodně důležité téma a ta hranice je tam hodně tenká. Člověk nikdy neví, jestli to prostě nemá cenu, nebo to chce ještě vydržet a ono se to brzy zlepší. V mém případě se více přimlouvám k druhé možnosti. Třeba za prosinec jsem vydělal tolik, že to pokrylo všechny náklady na žití. Samozřejmě že to bylo hlavně díky Vánočním prodejům, ale i tak se už dost blížím k té hranici, která mě bude stabilně živit. Jen teď díky absenci úspor nemám takový prostor pro chyby a experimenty, což ale zase nutí ke zvýšené pozornosti a docela to podněcuje mou efektivitu. Což mi doufám zůstane i potom, co se přes toto období přenesu 🙂
Díky za podnětný komentář. Věřím, že byl myšlen úpřimně s cílem pomoci a jsem za něj rád. Nicméně bych to neviděl tak černě. Ano, udělal jsem spoustu chyb, včteně toho, že jsem v průběhu roku, kdy bylo dost peněz nepracoval tak, jak bych měl.
Na druhou stranu, v této chvíli mám vybudované pevné základy, projekty jsou krásně rozjeté a návštěvnost i zisky rostou. Prosinec byl první měsíc, kdy se příjmy a výdaje pohybovaly na podobné úrovni. Tedy se dá říct, že jsem si první měsíc dokázal vydělat na žití. Samozřejmě je to hlavně díky Vánočním prodejům, ale i tak je to pro mě signál, že jsem na dobré cestě.
Mám dost promyšlený únikový plán, ve kterém se nechám krátkodobě zaměstnat. Vzhledem k mým minimálním výdajům a výdělkům z projektů si v pohodě vyžiju s minimálním platem 🙂 Takže to není zase tak tragické, jak se může někdy zdát.
Protože jsem celý ten rok pracoval na rozvíjení projektů, podařilo se mi vybudovat něco s obrovskou hodnotou. Začínají se mi rozrůstat možnosti, jak s tím nakládat a postupně i rostou možnosti monetizace. Vyžaduje to hodně času a úsilí, ale ty výsledky jsou dlouhodobé a budou mi přinášet užitek i dlouho potom, co se o to přestanu starat. To jsou věci, které se sice aktuálně neprojevují na účtě v podobě peněz, ale které jsou pro mě velmi hodnotné.
Já jsem to psal spíš tak obecně, zapřemýšlel jsem se nad komentáři Wörkela a tohle ze mě vypadlo 😀 Tobě, Davide, samozřejmě přeju ať se ti daří a budu tvůj progres i nadále sledovat 🙂 A dovolil bych si malý OT: O Vánocích jsem kvůli nemoci trčel doma a jelikož jsem měl neustálou chuť něco fotit, hledal jsem, co bych tak doma mohl vytvořit. A tak jsem si říkal, že by se mi hodil nějaký český článek s inspirací na domácí fotografické experimenty třeba i něco jako tutorial, např.: dopadající kapky vody, kouř z vonné tyčinky apod. Jen pro případ, že by jsi hledal nějaký námět pro článek na Fototipech 🙂
Děkuji Martine, budu se snažit, aby to bylo zajímavé čtení 🙂 A taky děkuji za tipy na další články, poznamenal jsem si to a promyslím je 😉
Nedá se nic dělat, ale souhlasím s tímto názorem. Víceméně jsem si myslel téměř to samé a něco podobného, ale mírnějšího jsem sem napsal také.
[…] dostal do nepěkné spirály negativních myšlenek, které mě dost zmohly. Rozepsal jsem se o tom v tomto článku. Ale i přes to jsem se nakonec dostal a pokračoval dále…pátek už sice nebyl tak […]
cau dejve, drz se, zadny zamestnavani, to pak to tady prestanu cist 🙂 a druha vec nezacni chlastat… to znam ja :-/ webik a komentare fajn, jak kdybych videl muj zivot za strizliva. takze hodne stesti a verim ze to pude.
m
Děkuji 🙂 No, on ten alkohol není špatný, když člověk chce pročistit hlavu, nebo třeba k práci si dát sklenku vína…ale všeho s mírou. A nějak více chlastat bych ani nemohl začít, nějak by se to pak neslučovalo s tím cvičením a hodně by mě štvala ta snížená produktivita