Dlouho jsem to odkládal, ale už jsem běhání fakt potřeboval. V posledních dnech jsem byl hodně bez energie, tím jak jsem neměl pohybj jsem špatně spal a efektivita práce byla mizerná. Dneska jsem se konečně odhodlal se trochu proběhnout. Kondička je samozřejmě po tak dlouhé době příšerná. Taky jsem neběhal pořádně více než rok…loni jsem se byl proběhnout jen několikrát.

Běh jsem si ale trochu okořenil výstupem na menší kopec blízko mého bydliště. Už nějakou dobu po něm pokukuju, když jezdím busem na metro. Chtěl jsem se tam někdy podívat a případně odtamtud něco nafotit. Když jsem běžel kolem toho kopce, neodolal jsem a šel jsem se podívat nahoru. Výstup do kopce byl docela obtížný – po docela prudkém svahu mezi stromy. Dost to klouzalo a já si celou dobu přál, abych našel nějakou příjemnější cestu dolů…tohle bych totiž asi neslezl 🙂

Nahoře mě překvapil skálovitý terén. Vypadalo to fakt hodně zajímavě. Sice mě okolí nezaujalo moc k focení, ale bylo to perfektní místo na relaxaci. Našel jsem si nejvyšší bod a sedl jsem si tam. Pozoroval jsem okolí a užíval si přítomného okamžiku. Přesně takové místa – vyvýšené s velkým rozhledem, mám hodně rád. Jen je škoda, že výstup nahoru je takový složitý..alespoň tam ale nebude tolik plno 🙂

Někdy si tam skočím s foťákem a stativem a hodím to na Fototipy 🙂 A vypadalo to tam takto: