Pozor, přichází jeden osobní zápisek, který jsem chtěl sepsat už delší dobu 🙂 Chtěl bych se rozepsat o cvičení, posilování, dietách a celkově o tom, co mě k tomu vedlo a co mi to vše dalo. Zkusím to pojmout vyprávěním mého životního příběhu…tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení 🙂

Malý tlusťoch

Mám pocit, že mou éru tlusťocha odstartoval první počítač. Od té doby jsem totiž nahradil sport a venkovní aktivity hraním počítačových her. A jak šel čas, byl jsem kulatějši, tlustější, ošklivější, nezdravější a podobně. Díky nedostatku pohybu a fyzické zátěže jsem měl ochablé svalstvo. A díky častému pojídaní sladkostí naopak nebyla nouze o řádnou dávku tuků.

Když si vzpomenu na dobu kolem 15 let, byl jsem na tom fyzicky dost špatně. Tělocvik byl můj nejneoblíbenější předmět. Nesnášel jsem to. Byl jsem o tolik horší než všichni ostatní a vůbec nic mi nešlo. A nejvíce jsem se vždycky děsil běhání. To jsem většinou končil poslední (tedy pokud nepočítám jednoho spolužáka, který měl asi přes sto kilo a ani pořádně nedokázal ohnout nohy :)).

Být takhle tlustý v tomhle věku není žádná výhra. Samozřejmě si člověk vyslechne spoustu narážek a nadávek. Což dokáže rozhodit i flegmatické povahy, jako jsem byl já.

Nicméně nejhorší nebyl posměch od okolí. Nejhorší na tom byla ta nespokojenost. Ten pocit, jak je člověk slabý a tlustý…ten byl neskutečně nepříjemný. Samozřejmě se tyhle fyzické problémy projevily na psychice a na celkovém postoji k životu.

Změna

Sám sebe jsem tehdy považoval za tlustého a bral jsem to jako neměnný fakt. I přesto jsem ale pořád snil o tom, že bych někdy vypadal alespoň trochu lépe. Začal jsem nad tím dost vážně uvažovat a čím víc nespokojený jsem byl, tím více mě lákalo s tím něco udělat. Začalo to někdy v průběhu studia na střední škole. Tipuju kolem mého 16. roku života. Zkoušel jsem překousnout odpor k běhání a začal jsem docela pravidelně běhat.

Sice jsem tenkrát ještě neměl moc ponětí o tom, jak hubout, jak dlouho běžet ať to má správný efekt a podobně. Ale prostě jsem běhal. Stravu jsem moc neměnil, ale výsledky se pomalu začaly dostavovat. Jenže i když tuk pomalu ubýval, pořád jsem vypadal tak nějak…divně 🙂 Bylo jasné, že bude potřeba trochu postavu vytvarovat.

Mé začátky s posilováním byly těžké. První návštěva fitka nedopadla dobře – vůbec se mi tam nelíbilo, nevěděl jsem co dělám a druhý den mě vše neskutečně bolelo. Už jsem se tam neukázal.

Časem ale začalo dost spolužáku chodit do fitka kousek od mého baráku. Tak jsem se k nim přidal. A vydržel jsem…nakonec se lidi se kterými jsem cvičil různě střídali…až jsem se stal úplně nezávislý a chodil jsem cvičit i sám.

Jak mi posilovna změnila život

Chodi jsem cvičit docela pravidelně 3x týdně. Čím více jsem cvičil a rostl jsem, měl jsem ze sebe čím dál tím větší radost. Najednou už jsem nebyl ten tlustý slaboch. Začal jsem studovat vše o fungování lidského těla, o stravování a o různých cvicích a cvičebních plánech.

Čím více svalové hmoty jsem měl, tím snadněji se potom zbavovalo tukových zásob. A taky byly potom výsledky mnohem lepší a měl jsem radost z toho, jak se postava mění dle mých představ. Najednou jsem přestal nosit obří trička k zakrytí špeků…a oblíbil jsem si těsné trička, které hezky rýsovali postavu.

Pravidelné cvičení ve fitku a časté běhání mi dodalo mnoho energie a naučilo mě vytrvat v tom, co dělám. Naučilo mě to, že když se člověk překoná, dá ze sebe všechno a překoná všechnu tu bolest, dostaví se úžasná odměna. Taky jsem si uvědomil, že to co se mi zdálo z počátku hodně těžké se časem stávalo lehké a přestával to být problém. O několik let později jsem v tom našel spojitost s ostatními činnostmi. Když něco děláte poprvé, nebo s tím začínáte…narazíte na problémy, které se vám zdají těžké. Jenže když vytrváte, brzy problémy budou jen maličkosti…a nebo vám už ani jako problémy připadat nebudou.

Posiloval jsem kompletně celé tělo a nedělal jsem stejnou chybu, jako lidi kteří chtějí jen vypadat dobře a cvičí třeba jen ruce. Naopak, snažil jsem se cviky vyvážit tak, aby tělo jako celek bylo krásně zpevněné a sloužilo mi pokud možno co nejvíce. Díky tomu jsem například zvítězil nad mými problémy s bolavými zády. Díky pravidelnému a správnému cvičení mě záda již nebolela. Navíc jsem přestal hrbit a naučil jsem se chodit vzpřímeně…což dodalo nejen sebevědomí, ale dále to zlepšilo celkový dojem.

Bohužel i v době, kdy jsem už vypadal docela dobře, jsem pořád o sobě přemýšlel jako o tlustém slabochovi. To je tak, když se vnímáte určitým způsbem dostatečně dlouhou dobu, stane se to vaší realitou. A to bez ohledu na to, jaká je skutečnost. Proto i přes hezkou postavu jsem se pořád vnímal takto špatně.

Ve škole už se mi ale nikdo nesmál a tělocvik mi už vůbec nevadil. A běhání jsem přímo miloval. Z posledních pozic jsem se přesunul mezi ty nejrychlejší běžce ze skupiny.

Dva roky bez cvičení

Jenže jak se blížila maturita, nebyl čas ani chuť do cvičení. Upadl jsem do starých kolejí a trvalo to v podstatě více než rok a půl. Problém s přerušením tréninku je v tom, že nejhorší je začít. Když začnete cvičit pravidelně, není problém to dodržovat. Problém je potom na přerušený trénink navázat a začít znovu. Skoro po dvou letech bez tréninku a se špatných stravováním jsem se dostal do stavu, kdy se většina svalové hmoty už ztratila.

Tenkrát jsem se přestěhoval do Prahy a hledal si práci. Nebyly tedy finance na správné stravování, ani fitko. Snažil jsem se alespoň pravidelně běhat, abych si udržel kondičku. Nebyl jsem tedy nijak tlustý, ale postava nic moc. A cítil jsem se dost slabý.

Návštěva fitka po dlouhé pauze

Když jsem měl zajištěnou práci, došlo mi, že konečně musím něco udělat a že musím začít zase posilovat. Do práce jsem dojížděl sice přes celou Prahu celou hodinu, ale našel jsem kousek od mé práce fitko. S tím, že tam měli otevřeno od 7h. Tak jsem si ráno vždycky přivstal a chodil jsem cvičit před prací. Sice začátky byly hodně kruté (když je člověk zvyklý zvedat určité váhy, ale po takové pauze musí začínat zase od začátku), ale překonal jsem je.

Navíc se ke mě později přidali kolegové a alespoň jsme se tak hecovali k lepším výkonům. Navíc bylo dost peněz na to, abych si mohl kupovat kvalitní stravu včetně vhodných suplementů. Takže jsem rostl jako z vody, byl jsem na svém vrcholu – jak co se týká síly, tak taky co se týká postavy. Ale nic netrvá věčně, a po několika pauzách kolem zimy jsem nakonec na fitko zase zanevřel. Tedy ne úplně, ale dostal jsem se do něj jen občas a nedával jsem do toho co dříve.

Současnost

Opět se mi stalo, že jsem rok necvičil. To znamenalo úbytek svalové hmoty. Taky mě začaly bolet záda a byl jsem stále slabší. Proto mi toto léto došlo, že musím zase začít a že si nemůžu dovolit dvouroční pauzu. Jenže jsem teď bez příjmů, takže si nemůžu dovolit ani kvalitní jídlo, suplementy, ani to pitomé fitko. I přesto jsem si ale koupil měsíční permanentku do fitka a zjistil jsem, že i po roce bez cvičení jsem na tom docela dobře.

Po tom měsíci ve fitku jsem se rozhodl pořídit kvůli financím jednoručky pro udržování alespoň nějaké kondice. A zjistil jsem, že to zatím stačí….do doby, než budou peníze na kvalitní trénink.

A co se týká postavy…tak díky aktivnímu stylu života není problém jíst nezdravě, nebo občas na trénink kašlat. Neřeším nějaké diety, jím co mi přijde pod ruku a přesto vypadám pořád v pohodě. Díky množství svalové hmoty se tuků zbavuje mnohem snadněji a stačí se občas trochu proběhnout. Protože teď pro mě není trénink prioritní, nemusím tomu věnovat moc času a přesto jsou výsledky uspokojivé. Nejhorší byly tedy ty začátky…pak to bylo snadné. Už se ale po letech konečně necítím jako tlusťoch a slaboch. Vytrvalost se tedy vyplácí a některé změny vyžadují klidně i roky úsilí.

Proč tedy cvičím?

• mé tělo beru jako stroj. Když se o něj nestarám, chátrá a nefunguje správně. Taky se na něj nemůžu spolehnout. Když aktivně cvičím a sportuju, je tělo perfektně funkční stroj, který mi dobře slouží.
• fyzická sílá se projevuje i na psychice. V obdobích, kdy jsem byl slabý fyzicky jsem byl slabší i psychicky. Necítím se dobře, když jsem slabý, tlustý, a vážím málo.
• mám ze sebe dobrý pocit. Především tehdy, když si uvědomím, jak jsem vypadal kdysi.
• miluju ten pocit po tréninku. Ten pocit, kdy člověka vše příšerně bolí a pomalu se nemůže ani hnout. Když se člověk dostane přes tu bolest tak je odměněn tím, že další trénink bude zase o kus silnější.
• život je potom snadnější. Třeba když jsem jel z Frýdku-Místku do Frenštátu a někde na půli cesty se porouchal autobus. Ostatní byli odkázaní na náhradní spoj, který měl dorazit za více než půl hodiny. Já si sundal tričko a do cíle jsem za pár minut doběhnul. Vůbec žádný problém…nějaký kilometr pro mě nic neznamená.

Plány do budoucna?

Až budu mít nějaké rozumné příjmy, rád bych se dostal váhově na alespoň 85 – 90kg. Zatím jsem se totiž vždy pohyboval v rozmezí 65-75kg a je to docela málo. Určitě se nehodlám posilování věnovat nějak více, ani nemám žádné ambice se účastnit žádných soutěží a podobně. Beru to jako koníček, který mi dává do života hodně. Ať už energie, motivace, chuti do života, radosti ze sebe samého, tak taky chuť překonávat sám sebe. Naopak v obdobích, kdy jsem necvičil jsem byl bez energie, cítil jsem se slabý a psychika šla pomalu ale jistě ke dnu.

Proto je jasné, že posilování a aktivní styl života už k mému životu patří a nedokážu se bez toho obejít. To že kvůli tomu vypadám lépe je vedlejší. Hlavní je, že jsem díky tomuto stylu života lepším snad ve všech oblastech. Pokud se sebou nejste spokojeni, právě teď je ten nejlepší čas to změnit. Vyběhněte ven, zajděte si do nejbližší posilovny…udělejte cokoliv pro to, abyste byli taky lepší. Když překonáte počáteční problémy, naskytne se vám úžasný pocit a díky tomu dokážete lépe zvládnout i ostatní nástrahy života. Na nic nečekejte a jděte do toho 🙂

Starý David vs. Nový David

Na této archivní fotce mi bylo něco kolem 14 až 15 let. Už od pohledu pořádný loser, slaboch a nula…