Únor byl zvláštní měsíc. Nejenom, že měl málo dnů, ale docela velkou část měsíce jsem byl mimo provoz kvůli angíně. Což mě hodně štve – nejenom že mě to stálo dost času a peněz, ale je to už druhé onemocnění v tomhle roce. Naštěstí díky některým částečně pasivním příjmům mi občas přišla nějaká ta koruna i v momentech, kdy jsem ležel polomrtvý doma 🙂 Co bylo ale v tomhle měsíci nejzajímavější? Rozhodl jsem se pořídit novou výbavu v ceně přes 70000Kč a napadlo mě vyzkoušet trochu odlišný způsob financování.

Uspořádal jsem tedy jakousi crowdfundingovou kampaň, kde jsem nabídl za cenu 3000Kč dva poukazy po deseti fotkách. Omezil jsem to pro 25 lidí a čekal jsem, co se bude dít. Dlouho jsem váhal, jestli to zveřejnit, nebyl jsem si tím vůbec jistý. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že těch 25 lidí není moc a že se určitě najde někdo, komu se to bude hodit. Tak jsem to začal sdílet a šířit. Začal jsem někdy 14.února, což byla sobota. Přátelé a známí začli nabídku lajkovat a sdílet, jak na Facebooku tak i na Twitteru. Start vypadal slibně a já čekal první peníze.

První chyba byla v tom, že jsem na webu neměl žádný objednávkový formulář – jen číslo účtu s pokynem k platbě. Takže jsem vůbec netušil, jestli někdo poslal peníze a kolik mi vůbec po víkendu příjde. Doufal jsem, že v první vlně přijdou alespoň tři objednávky a že se díky tomu bude snadněji propagovat další prodej. Bohužel přišlo v první vlně jen těch 3000Kč a pak dlouho nic.

Začal jsem průběžně individuálně s nabídkou oslovovat dřívější klienty, ale spíše jen ty s poslední doby. Přeci jen ještě relativně nedávno jsem fotil za čtvrtinové ceny proti těm současným, takže nabízet dřívějším klientům akční cenu 3000Kč, když posledně platili třeba jen 500Kč, není úplně ideální. Bohužel se nikdo nechytl – většinou momentálně neplánovali žádné focení a ti kdo ano, ti zase pro změnu nechtěli platit takhle předem a narovinu napsali, že se pak objednají třeba v létě za ty běžné ceny.

Po pár dnech, jak se nabídka šířila sociálními sítěmi, se dostala dokonce i na oficiální Facebook stránku Fujifilmu. Což vyvolalo bouři nevole – jak si můžu dovolit žádat o peníze na výbavu. Ozvalo se pár fotografů a fotografek, kde se pohoršovali nad mou nabídkou. Odtamtud se to pak šířilo do další FB skupiny, kde se na mě sletěli další fotografové (viz screenshot). Tam se mi ale docela hezky podařilo změnit původní hejt na konstruktivní diskuzi. Pod příspěvkem na Fujifilm stránce se to ovšem nepodařilo – úroveň diskutéru tam byla na hodně nízké úrovni (bohužel screenshot už jsem před smazáním komentářů nestihl). Na jednu stranu se mi to podařilo celé ustát, aniž bych se začal hádat a urážet ostatní. Ale musím přiznat, že mě to stalo hodně sil a nervů a dost mě to odradilo od dalšího snažení. Dost jsem to ten den řešil a není divu, že druhý den mě už skolila ta angína. Tady je poučení pro příště – snažit se nebrat si nic osobně a být v pohodě. Jakékoliv velké stresy a hrozná nálada zvyšují šanci na onemocnění – což je v případě podnikání velmi drahá záležitost.

Týden uplynul, já měl pořád prodaný jen jeden poukaz a už to začínalo vypadat trapně, když v nabídce poukazu svítilo pořád stejné číslo zbývajících poukazů. Pohrával jsem si s myšlenkou, že abych to trochu nakopl, že bych předstíral další prodeje. Ale na to nějak nemám povahu. I když o nic nejde, tak takhle podvádět se mi vůbec nechce. Tak jsem v týdnu alespoň přidal k nabídce objednávkový formulář, po jehož vyplnění se lidem ukáže výzva k platbě a pošle se jim e-mail.

Během nemoci jsem neměl vůbec sílu ani chuť to dále propagovat, vlastně jsem jen rozeslal pár e-mailů. Teprve pár dní před koncem akce jsem akci upravil a místo 25 lidí jsem to omezil na 5. Pak přišla nová objednávka (bylo to ke konci měsíce) a pár hodin před koncem února jsem ještě nabídku sdílel a přišla další objednávka.

Shrnutí: přišly 3000Kč a mám ještě dvě objednávky z posledních dnů, kdy čekám na zaplacení. Prakticky jsem tím vydělal 3000Kč (raději jsem realista a počítám jen s tím, co opravdu přišlo), teoreticky můžu počítat s 9000Kč za dva týdny. To není špatné, ale na novou výbavu jsem prostě nevydělal a akce končí neúspěchem.

Na druhou stranu jsem docela rád – představa že bych vše prodal a čekalo mě pak 50 focení, ze kterých bych už další peníze neměl mě trochu děsila. Možná i proto jsem byl v propagaci tolik pasivní.

Novou výbavu si ale tak či tak pořídím. Trochu jsem počítal, rozbil prasátko, započítal další výplatu z brigády a ještě nějaký přeplatek na daních a zjistil jsem, že to dám dohromady. Jen se mi kvůli tomu zmenší úspory, které jsem si dělal pro případ, že by se po skončení brigády s podnikáním tolik nedařilo.

Díky téhle akci jsem zjistil, na koho se můžu spolehnout – kdo mi v případě nouze pomůže a podrží mě. Tyhle věci nezapomínám. Stejně tak nezapomínám, kdo se mě snažil stáhnout ke dnu… 😉

Překvapení v podobě FujiSource

Koncem ledna jsem rozjel web FujiSource.com, kde jsem měl ukládat odkazy na zajímavé články k Fuji foťákům a objektivům. Moc jsem nevěděl co od toho čekat, ale zdá se, že se z toho vyvíjí zajímavý projekt. Časově je pro mě hodně nenáročný, v podstatě jen odkazuju na cizí obsah a občas něco sesmolím svou primitivní angličtinou. Zaměřuji se na využití klíčových slov a funguje to. Na to, že jde o nový web si docela rychle získal návštěvnost z Googlu a postupně se to zlepšuje.

Za únor eviduji 889 návštěv a co je mnohem zajímavější – z AdSense má tento web jen cca 5x menší příjmy než Fototipy (které měly 14572 návštěv). V budoucnu to bude snad ještě zajímavější, protože teprve koncem února jsem přidal další reklamní prvky a optimalizoval jejich rozmístění. Myslím že není vůbec nereálné, aby měl web do konce roku podobnou, nebo vyšší návštěvnost než Fototipy a zároveň mnohem vyšší příjmy z AdSense. A to vše při minimálních nárocích na čas 🙂

Když tedy únor shrnu, tak to nebyl zas tak špatný měsíc, tedy až na tu angínu. Naučil jsem se spoustu nových věcí, podnikáním jsem vydělal tolik, aby mě to uživilo (na výplatu z brigády jsem nemusel vůbec sáhnout), sehnal jsem peníze na nový foťák a hezky jsem odstartoval nový web.